24 listopadu 2012

Odpovědi na Vaše otázky

Zde je přehled mých odpovědí na Vaše otázky, které můžete vkládat kamkoli na blogu do komentářů a nebo mě můžete kontaktovat pomocí e-mailu: lsza.blog@seznam.cz
Další možností, jak se zeptat, je facebook.

Chceš mít děti?
Safe food/fear food
Pokud by sis mohla nyní koupit jakékoli auto, jaké by sis vybrala?
Kolik vážíš a kolik měříš?
Jaké ovoce jíš nejčastěji?
Jaké značky jsou ty tvé oblíbené těstoviny?
Proč jíš Granny Smith bez slupky?
Pár jiných otázek.
Líbila by se ti váha od 45 do 48 kg?
Opravdu se léčíš z anorexie nebo jen zmírňuješ její formu?
Co máš k obědu nejraději?
Kolik teď vážíš?
Nechtěla bys přidat nějaký tvůj přibírací jídelníček?
Jaké množství jídla jsi snědla za den v období anorexie?
Kosmetický tag
Trvalo ti dlouho, přiznat si, že máš anorexii, nebo jsi to věděla hned od začátku?
Všimli si anorexie kamarádi/spolužáci?
Jak ti anorexie začala?
Ten things about me
Jsi se sebou spokojená co se jídla týče?
Tag: This or that
Tag
Jsi se svou současnou postavou spokojená?
24 tag
Byla bys ochotná zveřejnit fotku před anorexií? Případně nějakou galerii "Jak šel čas s ubývajícími kilogramy"?
Napsal ti někdo někdy na blog komentář, nad kterým jsi musela delší dobu přemýšlet?
Jak vypadá tvůj současný jídelníček?
Jak to máš se vztahem k jídlu?
Do & do not!
Dotazník
Jsi si jistá, že chceš přibrat?
Chtělo by to přidat nové foto, co ty na to?
Jak se teď máš?
Kolik momentálně měříš a vážíš?
Můžu se zeptat, co ti psala Hippinda?
Co ti anorexie dává a bere?
Co je pro tebe největší impuls pro to, zbavit se anorexie?
Podle čeho si vybíráš komentáře, na které zareaguješ?
Myslíš si, že je pro tebe extrémně důležité, co si o tobě myslí okolí?
Tops, flops and wishes
Tag: jedno slovo
Tag o mně
Tag: Co by kdyby...
Tag: This or that
Štítky:

1 komentář:

  1. Anonymní3. ledna 2013 v 18:13

    Katie, 35 let, 169 cm, 86 kg, nadváha. Vlastně jsem se dostala na tvůj blok kvůli dietě…
    Z tvého blogu mám dva smíšené pocity a předem se omlouvám, pokud se tě jakýmkoliv způsobem dotknu nebo nedotknu.
    První pocit - hluboký smutek, co se ti stalo. Opravdu mi je líto, že jsi ve škatulce nemoc a tím pádem nevyléčitelná a brzy umřeš. Možná dostaneš infarkt z toho, co ti tady píšu, možná si řekneš, že se mnou nebudeš zabývat, ale to je jedno. Všechno už je stejně jedno? I to, co si o tobě myslí ostatní, ne?
    Představ si, že já ti odhaduji tak 365 dní života. Pak umřeš.
    Co s těmi 365 dni uděláš?
    Alkoholik se naposled napije, vrah naposled zabije, labužník si dá naposled svou oblíbenou večeři, dva přátelé se naposledy rozloučí, dva milující manželé se na sebe naposled podívají a dlouze se políbí, dva rodiče naposled políbí své dítě, dva nějací blízcí se sami sebe dotknou někde v dáli, než to všechno skončí. Ale každý udělá něco, co ho potěší, co má rád. Ať už je to dobré nebo špatné.
    Co uděláš s těmi 365 dny ty? Měla bys taky pro sebe něco udělat, než do konce roku 2013 umřeš (samozřejmě tu můžeš být i déle, víš jak je to s těmi proroctvími), ale taky nemusí a ty si uvědom, že to se ti čas krátí.
    Je toho hodně, co jsi ještě nestihla. Především někoho milovat. Je to jedno koho, jednu jedinou bytost na světě, protože mám pocit, že ti nestojí ani jedna jediná osoba na světě za to, abys kvůli ní chtěla žít. Opravdu žít.
    Já jsem taky umírala, ale ne hlady, ale na heroin. Když jsem viděla svoji mamku, jak se trápí, byl to jeden jediný, krátký moment, kdy ležela na posteli a brečela. Požádala mě, ať k ní jdu blíž, byla opilá a tekly jí slzy. Řekla mi: „ty už zase bereš, viď?“. Já jsem jí řekla, že samozřejmě nic neberu…Chvíli mi to trvalo, než jsem to mohla říci doopravdy, pak ještě několik let, kdy jsem si byla sama sebou jistá, že to tak opravdu a skutečně je. Dokonce jsem se k tomu i několikrát vrátila, víkendově. Ale už je to jen dávný, černý sen a jsem ráda, že jsem to ustála a jsem zdravá. Je to ale strašně těžké a já o sobě vím, že jsem bojovnice a jen tak se nevzdávám, pokud ovšem sama nechci… To samý si myslím o tobě, že jsi bojovnice, zajímává, inteligentní žena, určitě i krásná, ale ty ses vzdala. Už dávno. Proč?
    Už si někdy jedla tučnou, čokoládovou zmrzlinu s klukem, který tě přitom líbal ve vlasech a ty jsi byla tou nejšťastnější bytostí na světě? Už ses někdy vyválela při sexuálních hrátkách s přítelem v pizze a roztírali jste ji jeden o druhého. Jedla si někdy odporně vypadající popcorn při děsně romantickým dojáku Stmívání? Byla jsi někdy v Thajsku na ostrově Krabi, šplhající se po 1132 schodech nahoru, kde na tebe za odměnu čekal třímetrový Budha a kde ses potkala s bezva lidmi, kteří byli taky z tvé domoviny (dokonce jsem tam potkala jednu, jako jsi ty a vylezla tam, což jsem tedy valila oči, ale byla strašně fine)? Už jsi závodila na koni s kamarádem, kdo dříve přijede k rybníku? Pomáhala jsi opuštěným dětem v dětských domovech, co je máma nechtěla, a táta bil mačetou? Už si sebe alespoň jednou přechytračila? Dokázala sis udělat z toho, jak nechutně vyzáblá jsi, legraci? Už ti někdo řekl, že vypadáš jako hodně zvětralá a uschlá šunka a že se to spíše podobá roští v trávě? Už ti někdo řekl, že se mu fakt nelíbíš, jak odporně vypadáš a že to tedy rozchodně nejsou tvoje špeky? Už jsi něco dokázala, aby ses nemusela věčně zabývat jenom tělem? Už někdo ocenil některou z tvých schopností (nevím, co studuješ) např. jak krásně umíš malovat nebo jak bezvadný sis udělala stránky?
    Prosím tě, neumírej. Je to kravina. Život je to jenom tvůj a bohužel to odneseš jenom ty, tím nejdražším co máš. Jinou šanci už nedostaneš. Bůh neexistuje.
    Kateřina

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Archiv článků