19.března

Souhrn včerejšího a dnešního dne.

• Pořád se vzpamatovávám z reakce rádoby terapeutky na můj  jídelníček "Noo, ale vy jíte hodně." Nejhorší je, že mě toho opravdu připadalo hodně, když jsem jí to diktovala. Přitom vím, že můj příjem je za den okolo 5500 - 6000 KJ. Průměrný, normální člověk by měl přijmout alespoň 8000 KJ. A ona mi řekne, že jím hodně... No tak si na svačinu nedám koláč s povidlama, ale jogurt a jablko. Kalorická hodnota je třeba stejná, jen je toho více, protože se můj jídelníček skládá z více potravin nižší energetické hodnoty, ne z pár potravin s vysokou kalorickou hodnotou.
• Když jsem se přiznala mamce, co jsem se na sebe "hezkého" dozvěděla od terapeutky, rozbrečela se. Byla strašně naštvaná. My už s anorexií žijeme nějakých 6 let a mamka už toho taky moc prožila. Setkáváme se s lékaři, sestrami a různými pracovníky, kteří buď mají naprosto zkreslené představy o PPP a nedokážou s lidmi, trpícími těmito chorobami, pracovat a nebo nemají představy žádné. Náš systém v České republice je, co se PPP týče, na naprosté nule. O léčebně v jiné zemi se můžete něco málo dozvědět ve videu o osmileté dívce trpící anorexií - tady. Nebudu se tady o našich léčebnách a podobných zařízeních více vypisovat, dalo by to na 500 stránkovou knížku. Jenom chci říct, že k té "terapeutce" (ani psycholog, ani psychiatr, jen nějaký dobrovolník či co) už nikdy nepáchnu, nepotřebuju, aby mě nějaký rádoby odborník stahoval zpět dolů. Jen jsme tak s mamkou uvažovali, co se musí stát s takovou dívkou, třeba 15tiletou, která je v téhle nemoci čerstvě. Já už jsem pár (rozuměj asi milion) takových výstupů a jednání zažila, jsem už docela obrněná a myslím, že se s tím dokážu poprat, ale dostat se k téhle slečně - terapeutce třeba před 3 lety, asi by mě to naprosto odrovnalo a věřím, že by mě to pěkně podpořilo v hubnutí. Abych uvedla na pravou míru, jen tak mimochodem, já jsem nikdy nepřežívala třeba na jednom jablku denně. I když jsem měla na 164 cm 25 kg, jedla jsem normální obědy (plátek masa s vařeným bramborem nebo miska těstovin či rizotto...) a velké večeře (nejčastěji Heinz Fit fazole s tuňákem ve vlastní šťávě, dopékací banketkou a k tomu ještě koktejl ze 120 ml polotučného mléka a Ovofitu). S takovým jídelníčkem jsem pomalu hubla. I když je pravda, že občas jsem vynechala oběd. Jen tím chci poukázat na ten problém, víte, jak musí ublížit nějaké křehké mladé dívence, která je čerstvě v anorexii a sama v sobě se nevyzná a doufá, že je to všechno jen sen, nebo spíš noční můra? Moje mamka mě žádala, ať jí dám kontakt  na tu terapeutku, já ale nechci nikomu dělat problémy, i když upřímně jsem jednoznačně pro to, aby takoví lidé NEPRACOVALI v zařízeních na léčbu poruch příjmu potravy.
• Chudáček mamka. Nedivím se jí, že se rozbrečela, sama mi řekla "Nevím, jestli brečím ze vzteku nebo lítostí."
• Jaké je u Vás počasí? U nás sněží, stejně jako ve většině koutech republiky.
• Vím, že kdybych teď přestala jíst nebo ubrala, nic tím nevyřeším, jen se posunu o kus zpět... to nechci, nesmím!
• Jak jsem říkala už v minulém článku - jsem vděčná za to, že nemusím přežívat na krajíčku toastu a vodě.
• Stejně jako mini pidi jídelníčky některých holek mě dostávají ty chyby, které jsou u některých naprosto očividné. Na snídani si dají půl jablka nebo něco podobného, nesvačí, na oběd půl krajíčku chleba a pak... pak do sebe odpoledne nacpou, na co přijdou.
• Nikomu neberu jeho životní styl, ale nechápu některé ty nerozumné holky, které se snaží být vegetariánkami a v podstatě jediné, co dělají, je, že maso a šunky nahradí ....světe div se.... sýrem. Co to má za smysl, cpát do sebe tučnou goudu nebo eidam, místo toho, aby jsme do sebe dostali kvalitní proteiny, které, ještě navíc a jen tak mimochodem jdou tzv. na svalíky:)
• Byly doby, a že si je moc dobře pamatuju (není to zas tak dávno), kdy jsem měla k některým (většině "nezdravých") jídlům vyloženě odpor, odsuzovala jsem lidi, kteří ty potraviny jedli, například čokoládu.. Teď? Kdyby mi to můj deb*lní anorektický mozek dovolil, strašně ráda bych šla a dala si alespoň jeden čtvereček čokolády. Jednak bych tím udělala radost rodičům, myslím, že by se rozbrečeli a jednak... jo, láká mě to. Prostě čokoláda. Někdo si ji musí dopřávat každý den, já už ji několik let neměla, tak asi nějaká deficit..