4.3.2013

Všimli jste si, jaké bylo včera děsivé datum - 3.3.2013? Pro někoho to znamená den plný ostražitosti, smůly, děsu, někdo to ani nevnímal. Já nemůžu říct, že by se mi stalo něco konkrétního (špatného).

Musím si neustále opakovat, že přibírám, abych byla krásná, nebudu tlustá. Musím si říkat, že teď jsem škaredá, že nabírám váhu do krásy, ne do tloušťky. Jak jinak to vysvětlit... chápete mě, ne?
Včera jsem o něčem přemýšlela. Já tvrdím, že od nemocnice jsem jiná. Myslela jsem, že je to těmi antipsychotiky, co mi tam nasadili. Včera jsem asi přišla na to, že to nebude tak úplně pravda. Nebo spíš, že prášky nebudou jediným důvodem. Jsem komunikativnější, řeším míň věcí, často si s rodiči povídám, směju se, dokonce i občas iniciuji nějaký výlet nebo návštěvu příbuzných, kino a tak... Včera mi tedy asi došlo, čím to taky z části je. Kily navíc! To je to, co z toho přibírání získávám - mám více energie a proto se chovám, jak se chovám. Dříve, aniž bych si to uvědomovala, jsem byla naprosto vyčerpaná a když mám ještě uklízecí obsesi, puntíčkářství, nedokážu pobývat v nepořádku, nedokážu před sebou mít něco nedodělaného, musela jsem (což dělám stále) každý den hned ráno uklízet. Do toho jsem nesnídala, první jídlo byl až oběd, někdy až večeře. Sakra, vždyť to tělo muselo mlít z posledního! Můj mozek byl asi tak nevyživený, že jsem si ten stav nedokázala ani uvědomovat. To vždycky dokážete až zpětně. Jenže já asi ani to ne. Nepamatuju si to. Ale myslím, že je pokrok to, na co jsem přišla - že mě nemění až tak prášky, ale že mám zkrátka a prostě více energie, jsem to zase já. Tak, jak to řekla moje mamka - ty ses nezměnila, ty ses vrátila, konečně se mi zase vrací ta moje dcera, kterou jsi byla kdysi.
Takže, anorexie, já se vracím a tebe dostanu do totálního temného pozadí! A tu větší svačinu si dám!:D
PS: Chce se mi ze všeho plakat...
PPS: Léčba a ta největší odvaha a úspěch je v tom, dát si větší jídlo!