Trvalo ti dlouho přiznat si, že máš anorexii, nebo jsi to věděla hned od začátku?
Na mou anorexie v podstatě přišla moje mamka. Celé dny jsem vyčerpaná a unavená ležela na gauči (v létě, pod dekou) a jelikož jsem s rodiči měla vždycky dobrý vztah, poznali, že něco není v pořádku. Nevím, kdy přesně jsem si já sama přiznala, že mám anorexii. Člověk musí spadnout asi hodně nízko, aby si to uvědomil. Rozhodně jsem si to ale nepřiznala tak brzo, jak na to přišli rodiče nebo když jsem začala chodit k psychiatrovi. Vždyť sama psychiatrička mě okomentovala tím, že váhu nemám nijak nízkou a že maminka asi jenom trochu přehání.
Na mou anorexie v podstatě přišla moje mamka. Celé dny jsem vyčerpaná a unavená ležela na gauči (v létě, pod dekou) a jelikož jsem s rodiči měla vždycky dobrý vztah, poznali, že něco není v pořádku. Nevím, kdy přesně jsem si já sama přiznala, že mám anorexii. Člověk musí spadnout asi hodně nízko, aby si to uvědomil. Rozhodně jsem si to ale nepřiznala tak brzo, jak na to přišli rodiče nebo když jsem začala chodit k psychiatrovi. Vždyť sama psychiatrička mě okomentovala tím, že váhu nemám nijak nízkou a že maminka asi jenom trochu přehání.
Anorexii jsem si neprožila. Ani bulímii. Na to až moc nerada zvracím... Ale co nyní může být? Ne, nechci to přivolávat a rozhodně o takovou PPP nestojím, ale člověk nikdy neví, jak nízko může spadnout a co všechno to přinese... Tak snad se z toho dostaneš, držím ti pěsti. :)
OdpovědětVymazatUh, to je děsný. Přístup některých psychitrů mě nepřestává šokovat.
OdpovědětVymazat