Keep smiling

Jakmile jsem se na tuto fotku podívala, napadly mě dvě věci.

První - co je to sakra za tyčky s propadlýma tvářema?

Druhá - zajímalo by mě, jestli jsou tyhle holky šťastné.

Já si zkrátka myslím, že i když jsou to modelky a předvádí na těch nejlepších molech, něco jim v životě chybí . Pokud se v životě musí omezovat v jídle a neustále o linii přemýšlet, nejsou šťastné. Možná že předvádějí 7x do týdne supermoderní (úlet) oblečení, ale nemají milující a podporující partnery, kteří by je měli rády i s 20 kily navíc.

Podívejte na ty propadlé vyhublé obličeje. Ano, make-up dokáže hodně. Podívejte, jak se hrbí, jak mají teňoučké natáhlé krky. Vystupující lícní kosti. Ručičky jak kosti obalené kůží. Žádná ňadra. Ty prstíky...

A nakonec mě napadá - proč? Proč nám předkládají takový ideál krásy? Co je hezké na dívce, která má postavu a když je bez make-upu, tak i obličej, jako chlapec? Nechápu to. Jsou křehké, vypadají jako víly? Proč se teď lidem líbí tohle, když před padesáti lety obdivovali postavu Marilyn Monroe? Kde se to zrodilo? Slyšela jsem, že je to kvůli tomu, že spousta (většina) mužů pracujících v módním průmyslu jsou gayové a líbí se jim křehké útlé postavičky a tak se to filtruje do celého módního průmyslu, kterým se zas řídí ženy v obyčejném světě. Myslíte, že to naši civilizaci někdy přejde? Že se zase vrátíme k alespoň normálním postavám? I když, mám obavy, že dnes už "normální" znamená právě to, co vidíte výše na fotce.