Naopak děkuji za povzbudivé komentáře. Ale vlastně díky i za ty negativní a urážlivé. Ty mě nutí přemýšlet, nechodit tolik na blog a kašlat na komentáře.
Nejsem žádná líná lemra, každý den chodím rychlou chůzí (někdy i více než dvě hodiny), už i jezdím na kole, plavu, posiluji břišní svaly.
Nejím žádné smažené věci, hranolky, pizzy, smažák, čokoládu, Tatranky, Margotky, řízek, bramborový salát, paštiky, tlusté maso, krokety, knedlíky, smetanové omáčky a jiné zmatiny!
Nenechám se zdeptat. Nenechám se ovlivnit špatnými komentáři! Já se léčím. Nehodlám si ještě tady ničit mysl a psychiku!
Tak...
Moja reč, konečne si otvorila oči :) Tia z nekonecnacesta.blog.cz
OdpovědětVymazatMila Tia, videla som tvoj blog.. tebe sa ako dari? lebo nepises tam..
VymazatHlavne sa nenechaj ostatnými "akože" odborníkmi stiahnuť zase tam, kde si bola, ušla si obrovský kus cesty, ale stále toho máš ešte veľa pred sebou. Nefixuj sa na číslo na váhe, vážne, viem to z vlastnej skúsenosti. Je to iba sprosté a bezvýznamné číslo, ktoré o tebe nič nevypovedá. Možno sa budeš cítiť dobre pri 48kg, možno pri 50, 52, 55, 60... Každopádne nikdy nebudeš vyzrerať tučne a obézne, na to sú anorektičky príliš veľké perfekcionistky. Držím ti palce, ty to dokážeš :) Jedz to, ťo ti chutí a rob to čo ťa baví :) Niekoho baví čítanie knižiek, niekoho zase chôdza a tak podobne. Kašli na názory druhých, je to tvoj život, tvoj boj! Si úžasná ako to zvládaš, aj z úplného dna sa dá vždy postaviť. A aj ty budeš mať raz späť svoje krásne zdravé telo :)) Sandra.
OdpovědětVymazatPovzbudivý komentář, ale osobně nesouhlasím s "Každopádne nikdy nebudeš vyzrerať tučne a obézne, na to sú anorektičky príliš veľké perfekcionistky." Ona se právě teď potřebuje distancovat od své anorektické osobnosti a najít něco jiného, co by ji odlišovalo od druhých a něco co by ji doopravdy dělalo výjimečnou. Velmi doufám, že se tím nakonec stane i fakt, že se dokážeš vyhrabat z takové podváhy, porazit anorexii a vést zdravý a v tvých očích plnohodnotný život. Držím palce a nenech se tou sviní stáhnout dolů Liszan. :)
VymazatTo jsi napsala nádherně, skvělý přístup, kočko! Jen tak dál, držím z celého srdce palce! <3
OdpovědětVymazat:-D tak hlavne ze posilujes :-D nedochazi ti, ze nemas co posilovat? vazne ti jeblo... zamysli se nad sebou... mozna by ses mela porozhlednout na netu po blozich, kteri vedou lidi...teda deti okolo 15 let, ktery jsou nemocni např. rakovinou. Co ony by za tvuj zivot daly a ty si ho nicis, ale tvoje blbost, jednou budes litovat, jak hnusne ses k sobe chovala a dobře ti tak, nic jineho si nezaslouzis...
OdpovědětVymazatLíná lemra asi nejsi (nikdo to o tobě ani netvrdil), vztahovačná jsi na 100 %. Přečti si ty komentáře ještě jednou a schválně soudným okem posuď kolik se jich vztahovalo přímo k tobě. Kdyby AGRESIVNÍ Karoli nevedla svou protianorektickou "kampaň", která totálně postrádá hlavu a patu, tak by se urážky zredukovaly o polovinu. Přeji tvé ztracené duši, aby našla klid a nemusela o své pohodě a odhodlání přesvědčovat okolí. Zvlášť když se jedná o anonymní idioty za kterého mě jisto jistě pokládáš. Rest in peace with your brain and body baby!
OdpovědětVymazatMyslím, že Karoli je na svoj vek dosť múdra a má skúsenosti čo sa anorexie týka.Na to ze ma 14 rokov a dokazala sa vyhrabat z takej tazkej psychickej choroby, ktoru zazila ked bola este mladsia..Vzhladom na svoj vek je dost silna.. Mnohým nestacia ani roky na to aby sa z tej choroby uplne vyliečili a Karoli to zvladla .Dnes preto moze ist prikladom, lebo sa uz na anorexiu a jedlo pozera inymi očami .. A keď vedie ako si to ty nazval "protianorektickú kampaň", určite to myslí len v dobrom.. pretože vie aké má anorexia následky .. a agresivna isto nie je.. len občas treba povedať /napísať niečo tvrdšie tak ako to naozaj je aby si niekomu otvoril oči... Nedá sa donekonečna mazať niekomu med okolo úst.. a to co pise Karoli ma hlavu a pätu.. inak tie anorektičky ktorym dava rady zivot aj tak "prefacka" ovela horsim spôsobom..
VymazatVyléčit se z anorexie je jedna věc, umět rozumně argumentovat (a mít čím) je zase věc jiná:-) Ale to bychom tu zase rozvíjeli debatu mimo téma...Záleží na tobě, lsza, jestli ti blog pomáhá, nebo tě stahuje dolů a nutí tě myslet na jídlo ještě víc než normálně. Každopádně komentáře je vždycky nutno brát trochu s rezervou:-), nikdo tě neznáme osobně a už jsem se několikrát přesvědčila, že člověk může být naživo úplně jiný, než jak působí z FB nebo nějakého fóra...Držím palce, aby se ti dařilo čím dál líp a dobře jsi zvládla i nástup do školy! Good luck!:-*
VymazatAgape - promiň, ale moudrost si představujeme asi každý trochu jinak. Karoli projev na mě působí totálně zmateným dojmem, na 14 let by měla být schopná sesumírovat své myšlenky o dost logičtějším způsobem než činní teď. Už jen to, že je schopná napsat, že lszan je vychrtlá, kostnatá, nenormální a že rozhodně potřebuje přibrat 10 kg, aby byla krásná a o pět minut později napíše, že bude s deseti kily navíc vypadat úplně stejně jak teď. To fakt promiň, ale kdybych byl na největším psychickém dně, argumentovat mi někdo tímto "špičkově nelogickým" způsobem, tak i kdyby to myslel dobře, tak jsem si jist, že by mi nepomohl.
VymazatNeviem koľko máš ty rokov, ale určite si v 14tich bol úplne dokonalý a vedel si písať rady na úrovni dospelákov ... Mal si veľkú slovnú zásobu a odborné termíny ti nerobili žiaden problém.. Panebože ved ona nie je psychológ ani žiadny odborník, snaží sa niekomu iba pomôcť, veď tým predsa nerobí nič zlé.. Nechápem prečo sa do nej navážaš.. S tým že je Lszan kostnatá a vychrtlá má predsa pravdu. Lszan napísala ,že sa vidí normálne ale pritom jej trčia ešte kosti a áno keby pribrala 10kg bolo by to úplne ideálne.. A čo jej má ako na to napísať? .. 10kg navyšše nie je naozaj nič , lebo pri jej výške je to úplne normálna váha, preto ju to nijako nezmení, plus ked cvičí tak jej telo vtedy bude vyzerať konečne zdravo :)
VymazatSamozřejmě, že jsem byl ve 14 ucho, ale víš jaký je rozdíl mezi mnou a Karoli? Já to o sobě tak nějak tušil a předpokládal jsem, že nestojím na pupku světa. Karoli zareagovala na můj příspěvěk, začala ze mě dělat pitomce, ironicky se ptala co jí asi tak já můžu dalšího sdělit o lidském těle a snažila se mi předhodit, že vím houby a dost zřetelně se nade mnou povyšovala. Tohle já jsem opravdu ve 14 nepraktikoval a nedělej prosím zmatky v tom, kdo se do koho tedy navezl.
VymazatJá jsem ročník 1972, takže žádné ucho, a ve 14 letech jsem mířila na gympl (nehledejte souvislost s dnešním gymplem), pokud bych se neuměla vyjadřovat, tak mě vyrazí. Ale co mě zaráží, je spíš to, že Karoli začala svojí anorektickou dráhu v 10 letech (!). To já jsem dělala plavání, kanoistiku, chodila jsem na němčinu a lítala u baráku, lezla s děckama po stromech a jedla a jedla, na co jsem měla chuť! O nějaké anorexii jsem neměla tuchy a postavičku jsem měla normální dětskou, ale nikdy ne tlustou. Proto si myslím, že kdyby dnešní děvčata měla povinnosti a zájmy, neměly by na "nějakou" anorexii ani čas.
VymazatAno, to zase promluvil inteligentní člověk... klobouk dolů, teď jsi to vystihla. Nastal zlom anorexie, od dnešního dne se vynalezl lék na anorexii - neboli povinnosti a zájmy hýbou světem.
VymazatNemyslím si, že je to o záujmoch.. Nedávno mi zomrela kamarátka na anorexiu a vieš čo mala záľuby: herectvo, spev, kapela,hrala na gitare ešte študovala medicínu, písala blogy, chcela vydať knihu .. a spevu a gitare sa venovala od detstva, bola tiež športový typ..Tuším aj na plávanie chodila čo mi vravela, basketbal hrala mám taký pocit .. A cez to všetko zomrela s tridsiatimi kilami... Keby išlo o záujmy ktorých ona mala kopec(mala aj vela priatelov vdaka nim) tak tu dnes ešte je ...
VymazatMožno u dievčat , ktoré sa len hrajú na anorektičky (pro-ana blogy) , lebo chcú schudnúť(nevážia si život a zdravie) a tie ich nezmyselné pravidlá ako "Hlad bolí, ale štíhlosť za to stojí!" .. áno tam asi ide skôr o to , že nemajú záľuby a z nudy a prádzneho brucha ich napadajú také sprostosti s prepáčením..
Keď ide o Karoli .. myslíš že v 10 rokoch vedela čo nejaká anorexia obnáša? vedela niečo o tejto chorobe? .. Pozri si dokument 8 ročná anorektička a pochopíš .. Keď máš ozaj anorexiu, je to psychická choroba , ako každá iná.. Taktiež aj Lsza píše že o anorexii veľa nevedela predtym ako na nu ochorela..
Minule som tiež čítala na slovenskom fore o anorexii jedno dievča , ktoré hrá na klavíri myslím, kreslí a taktiež trpí anorexiou.. ďalšie baby čo poznám a majú anorexiu jedna vie tiež pekne kresliť, dalšia sa venovala tancu, bola v nom úspešná..
Nie je to len o záľubách , nemysli si..
Agape,děkuju ti moc! Však ty víš! :)
VymazatMatěji: Víš,jo,já jsem zmatená,na svůj věk dost nevyspělá (jak psychicky,tak fyzicky),ale tak..čert to vem,už jsem prostě taková :)..a ano,jsi moudřejší a chytřejší a blá blá,ale předsouvat někomu,to jaký je a za co nemůže...to mi teda jako moudré fakt nepřijde,ale dělej jak chceš :) A s tou kostnatostí a tím,že bude vypadat stejně s 10 kily navrch-Agape ti to vysvětlila,takže asi takhle :)..a ne,nemyslím si,že jsem nějaká spasitelka-z toho jsem snad už vyrostla :)..já se nad tebe nepovyšovala a pokud to z mého psaní je/bylo cítit-tak promiň,to jsem nechtěla,neber si ty komentáře od nějakého děcka tak vážně :)..já ti jen chtěla sdělit,že člověk,který si to neprožil,o tom vlastně nic moc neví..
Bětka: já neřekla,že argumentovat umím :)..a neřekl to ani nikdo jiný :)
Anonymní n.1: já na gympl nemířím,protože na to nemám a přiznám si to :) Víš,ale ty vůbec nevíš o tom,co mou anorexii spustilo :)..ty vůbec netušíš,že já byla do té doby taky hubené děcko,které pořád jedlo,létalo venku,lezlo po stromech,kradlo sousedům jablka,hrálo na hoňku...nechci tvrdit jak těžký život mám,protože já ho těžký nemám,tolik lidí/dětí nemá rodiče,má rakovinu,..a mají ten živo fakt těžký,za to můj život je procházka rájem..ale stejně-než mě začneš soudit,tak si prosím vyzkoušej něco,co jsem prožila já..potom mi třeba můžeš tlouct do hlavy,že nemám zájmy a jsem znuděná puberťačka..
Anonymní n.2:Jo bohužel,stejně jak lidi tvrdí,ať si anorektičky zajedou do Osvětimi a ta jejich anoreie je "přejde"..bohužel,lidi to nechápou..a pochopit se ani nesnaží..
a ty lsza!Konečně jsi našla ten "správný konec"! :)..tenhle článek je parádní,jde z něho cítit síla!Nepolevuj,jsi bojovnice a dáš to!
Pro Karoli - označila si mě jako anonym 1 - co si prožila tak hrozného, co tě dostalo v 10 letech až k anorexii? Mám 10 letého syna a nedovedu si to představit. Pro mě je to dítě. Musel ti někdo moc ublížit, protzože anorexie např. v 15 letech je asi o ničem jiném. Nezlehčuji tvůj život, to ani náhodou. Ale zrovna tak ty nevíš nic o mně a o mém životě, ale právě protože já vím, co jsem zažila, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. A to fakt. A opět opakuji - neodsuzuji anorexii, je jednoduché se stát závislým na čemkoliv - alkohol, drogy, jídlo, nejídlo, ale důležité je, si to srovnat v hlavě a bojovat. A to tím, že budu sedět u notebooku a sledovat čásáky s úžasně vychrtlými modelkami, nepůjde. A hlavně tady píšu celou dobu o tom, co na sebe prozradila lsza - ona "bojuje" 6 let. A mimochodem Karoli, ten můj prcek se o anorexii učí ve škole. Hrozný, dostala jsem od něj školení o PPP.
VymazatA pro anonymní, co na mě reagovala: jiný recept na to, než sport a zájmy, které ve mně budou podporovat sebevědomí, že něco dokážu, neznám. Podívej se na blogy těch děvčat, co jsou z anorexie venku a nebo se z ní úspěšně léčí, co jm pomáhá? Zájem o zdravou stravu, cvičení atd. Kdyby něco z toho dělaly přdtím, nemusely některé z nich špatně skončit. A samozřejmě existují výjimky, jako ve všem.
Anonymní:..asi to bude znít,že jsem byla fakt jen znuděná holka,ale já neprožila vlastně nic hrozného..rodiče mám skvělé,chudí nejsme (bohatí sice taky ne,ale takový "valašský průměr" :)),ve školce a na prvním stupni ve škole jsem byla celkem oblíbená (teď už teda ne-jo,teď napíše Matěj důvod neobliby,že se povyšuju nad ostatní),prostě šťastné dítě...ve čtvrté třídě jsečm najednou začala mít strach ze zvracení..nevím proč,fakt netuším..každý večer jsem se třepala a bála,vsugerovala si,že mě bolí břicho a při bolení břicha člověk zvrací..teda ne-nebyla to typická anorexie...ale hdoně mi to změnilo život..zhubla jsem sice jen trochu (asi 3 kila)-ale já byla už před anorexií hubená (ale jedla jsem dost),tak i ty 4 kila mi způsobily zdravotní problémy..potom mi doktorka předepsala nějaké prášky,které asi zabraly..(seropram-o rok později mi ale řekli,že je to tak na soud doktorky,co mi to předepsala,prý by mi to mohlo vážně poškodit mozek-na rezonanci se ale nedávno zjistilo,že jsem naštěstí v pohodě)v páté třídě jsem se začala zajímat o zdravou stravu,cvičení..měla jsem asi 28kilo (144cm)-takže pořád hubená,ale celkem šťastná..jedla jsem zase celkem dost-ale už jsem si hlídala časy,množství mléčných výrobků (jsem závislačka :D) atd..takový mírný pohyb kolem 5ti hodin denně-ale jako nic těžkého...v páté třídě jsem pořád byla oblíbená,jenže jsem přestoupila na druhý stupeň a tam už byla "jiná třídní královna"..potom jsem se pořád jen učila,pohybu jsem stíhala už "jen" 4 hodiny denně (ale to jsem třeba v lese dělala hromádky z dřeva-takže daleko těžší pohyb/nebo rychlá chůze-měla jsem vypočítané,kolik minut mi zabere dojít na konec vesnice a zpět-bylo to kolem hodiny,takže jsem šla na konec vesnice a zpět třeba čtyřikrát za den-a u toho pohybu jsem si pořád dokola opakovala učení..prostě jsem si přesně pamatovala stránky třeba přírodopisu/dějepisu/zeměpisu v sešitě a jediné slovo,když jsem vynechala/zapomněla ho,tak byl průser a já si to musela začít opakovat úplně odznova) a když jsem nestíhala pohyb,tak jsem (anorexie) si řekla,že nemůžu tolik jíst,když nemám pohyb-že to není zdravý životní styl(bez 4 hodin pohybu deně)..jídla ubývalo,váhy taky..já se váhy bála-že tam bude zase míň..v zrcadle jsem se nezkoumala.k čemu-takže jsem ty kosti a všechno neviděla..až potom,kdy jsem se dostala do léčebny,jsem se prohlídla v zrcadle a zděsila-že to přece nejsem já,ty kosti,hnus,musím s tím něco dělat!..takže fakt netypická anorexie..ale nic "vážného" se mi nestalo-jako spouštěč..já vím,zase píšu zmateně,aasi z toho nic nevyčteš ani to nepochopíš,pardon..Jasně,s tou léčbou ti rozumím..lsza se v tom dlouho plácala,teď konečně začala něco dělat a doufám,že to dotáhne do konce-byla by to škoda,ušla velký kus cesty! :) Aha,ty jsi měla také anorexii/jinou nemoc? Takže asi víš co to obnáší-a určitě máš proč být na sebe pyšná,když jsi se zvládla vyléčit (ať už z anorexie či jiné nemoci):)..jinak v 10ti letech se o tom učit-je to celkem brzo,je to ale prevence..ale ty děti o tom nic neví a je fajn,že o tom zatím nic nevím,co když si nějaká holčička smyslí že "bude anorektička"?..Nevím,na tohle brzké učení se o tom radši ani nemám názor,je to strašně rozporuplné..
VymazatTak fajn. Já začala anorekticky přemýšlet už ve školce a znám holky, které už rodiče dali do léčebny, protože v 1. třídě nechtěli jíst...Nic nesouvisí se zaměstnáním a tak.. Psychická porucha je prostě psychická porucha a člověk se s tím narodí!
VymazatTakže mi od vás přijde trochu hnusné říct, že kdyby měly holky co na práci, na nějakou anorexii by ani nepomysleli!!
VymazatAle jasně, že se necháš rozhodit, protože ti na názoru ostatních záleží víc než na tom svém jak si sama přiznala. A proto se tady po tobě budou slabší duše vozit a žrát tě za živa, protože oni ví, že jsi "k jídlu". A ty jsi prozatím smířena s rolí jejich potravy. Až se té role skutečně vzdáš tak tento blog zrušíš a začneš si užívat života tak jako každý. Držím palce ať se to povede co nejdříve!
OdpovědětVymazatAž budu tlustá, dám vám vědět? Tvá slova:
OdpovědětVymazat"K ničemu, prostě jsem se jednou vyfotila. Asi jsem doufala, že uvidím tu vychrtlost, o které všichni mluvili, ale já ji tedy vůbec neviděla... Upřímně - tehdy mi fotky nepomohly, stejně jsem to neviděla. Teď zpětně to vidím. Ale zase si připadám teď tlustá."
"Nemám teď momentálně na co fotit, ale daleko větší problém je ten, že své tělo prostě nesnáším, vidím se tak neskutečně tlustá..."
"Uvědomuji si, že když jsem se vyfotila tenkrát, stejně jsem se viděla tlustá (na těch fotkách). Teď už tu vychrtlost vidím. Jenže si teď připadám zase tlustá."
Tady si někdo musí rýpnout a chytit za slova, že? Lsza se možná vidí tlustá, ale vzhledem ke své váze určitě ví, že tlustá není.
VymazatAle o tom přeci anorexie je! Pokud sama sebe nebude vidět reálně, tedy opravdu hubenou, sle jako tlustou, tak nemá šanci, prostě není vyléčená, stále je a bude, protože ona bojuje již 6 let! Pokud někdo se někdo 6 let snaží a skončí na 25 kg, tak nemá šanci se vyléčit.
Vymazatlsza napiš nám tady upřimně, zda se vyléčit CHCEŠ a co by tě přimnělo k tomu, aby sis to v hlavě přehodila (a nemyslím to zle, jen mě to zajímá. Myslím, že lsza se tímto blogem snaží sama seba přesvědčit o tom, že se léčí.
... omlouvám se za překlepy a hlavně má být přimělo nikoliv přimnělo :)
VymazatTvůj blog sleduju už delší dobu a hodně jsem toho tady pročetla. I když jsem nikdy anorexii neměla, chápu že to máš těžké a opravdu tě OBDIVUJU. Sama vím, jak takový rýpanec může rozhodit. Držím ti palce v přibírání, už vypadáš mnohem lépe a mnohem lépe vypadat budeš, až ještě několik kil přibereš :o). A taky ať se ti daří ve škole, věřím že když budeš ve společnosti lidí a více zaměstnaná, to přibírání půjde lépe :o)
OdpovědětVymazatA ještě ohledně Karoli. Ať už je člověku kolik chce, vždycky o tom co prožil vědět více, než ten kdo o tom četl na internetu. A rozhodně mi nepřijde agresivní. Navíc ona to dělá v dobrém úmyslu a chce opravdu pomoct, což se o většině anonymů říci nedá.
Jsem ráda,že má někdo podobný/stejný názor jako já...a děkuju :)...
VymazatMyslím si, že za to, že někdo onemocní anorexií nikdy nemocný nemůže. Je to prostě souhra několika faktorů, v kterých se člověk nachází. Pak prostě záleží na tom, jak mu tu nemoc dá okolí sežrat nebo jakou mu je schopno poskytnout alternativu. Pokud z ní stále psychika nemocného čerpá výhody a okolí reálného světa pro něj představuje nebezpečí a neumožní mu to, aby svět prožíval jako plnohodnotná BEZPODMÍNEČNĚ milovaná osobnost, tak je to špatný a musí přijít impuls z venčí, aby se z toho člověk dostal. Protože, nemocný je uvnitř těch faktorů a není schopný rozklíčovat co tu nemoc způsobilo a ty faktory prostě bez pohledu z venčí nemůže odstranit. I proto je osvědčeným lékem na anorexii partnerská láska, která nastaví takové podmínky, že nemocný už nepotřebuje své útočiště a uvěří té lásce z druhé strany na tolik, že začne spolu s protějškem milovat sám sebe.
OdpovědětVymazatKašli na rýpaly. Všude se najdou - ale uvědom si, že TY jsi TY a žádným rýpalům do toho nic není. Držím ti moc palce a garantuji ti, že není nic lepšího, než vyléčení a bezvýčitkové nadlábnutí :D
OdpovědětVymazatMilá lsza a všechny ostatní anorektičky, které sem přispíváte, přeji vám, abyste se SKUTEČNĚ vyléčily a to bude tehdy, až pochopíte, že jste krásné dívky a ženy a svoji postavu máte ve svých rukách. To znamená, že budete mít rády své tělo. K tomu si opět pomůžete samy tím, že budete papat, co vám chutná, hýčkat ho krémy, chodit ke kadeřnici a cvičit (podle možností) a krásně se oblékat. Nikdo jiný vám nepomůže. Myslím, že většina z vás nemá ani přítele, tak pro koho to děláte? Jste ženy, určitě jednou budete chtít děti. Zeptejte se vašich spolubojovnic, jak je těžké dát hormony zase do pořádku.
OdpovědětVymazatMěla jsem tu spoustu ostrých komentářů, uznáván, asi je to tím, že jsem matka a mám vztek i na vaše rodiče, že to nechali zajít až tak daleko. Pokud by moje dítě zhublo byť jen 5 kg, všimla bych si toho a zpozorněla bych. Takže ještě jednou DRŽÍM VÁM PALCE a s příspěvkami tady končím. Perry Mason :)
Tak že to zase komentuju-myslím,že například moji rodiče na tom moc velký podíl nemají..jako ano,jejich dítě má 23 kilo-všimli si toho,to je jasné,ale nutili mě jíst..rodiče se snažili,těm mojim bych to za vinu určitě nedávala..ale já třeba při svých 25ti kilech,byla normálně u obvoďáka na očkování a jen mi řekl "taky bych chtěl být tak hubený" a jako neřešil moji nízkou (až smrtelnou) váhu..ale nevím jak ostatní..
VymazatKomentář pro všechny:
OdpovědětVymazatVím, že anorexie má mnoho podob. Je pošetilé házet všechny do jednoho pytle. Hlas matky, která tvrdí, že by na svém dítěti poznala to a ono a nedopustila by spolu s frází, že rodiče to se svými dětmi myslí vždycky dobře...Může to tak být, ALE - Anorexie může znamenat strach z budoucnosti, strach reálného života a z dospělosti. Rodiče mohou být úžasnými průvodci, vychovateli, ale kolikrát stačí v dobré víře zamávat dítěti před očima složenkami a měsíc co měsíc opakovat kolik všechno stojí peněz se snahou vyvolat v dítěti pocit zodpovědnosti a odhodlanosti. Někdy může schopnou, chytrou, odhodlanou mladou holku tohle všechno zkopat do malé kuličky plnou stresu a pochybností o tom, že tohle jednou někdy zvládne. Je to podvědomý proces, nemocný ani nedokáže identifikovat z čeho vlastně má strach a ten strach se zformuje do podoby anorexie. Jde o to odhalit ten původní strach, který anorexii vyvolal a zamyslet se nad tím jestli je reálný. Uvědomit si, že spoustu lidí i méně např. intelektuálně schopných ten život zvládlo a přestat se bát. Všechno v životě nemusí být na sto procent, na lepším životě můžeme pracovat. Přestaňte se holky bát, zbavte se pochybností, zbavte se nutnosti se každému zalíbit a obhajovat svůj život před ostatními. Stručně řečeno, kašlete na to co si o vás ostatní myslí a žijte svůj život. Pokud nevíte kdo jste tak seberte zbytky sil a postupně se na to snažte přijít. Věřte mi, že až objevíte svojí vášeň a začnete se jí věnovat, bude život krásnější a začnete prožívat své skutečné já. Můžete si myslet, že vařím z vody, nebudu vám podrobně popisovat své zkušenosti, ale věřte mi, že vím o čem mluvím. Lszan - prosím, odepiš zda-li jsem se v tomto příspěvku trefil alespoň do jednoho "pravého" místa a pokud ano, můžem to rozebrat ...
Cituji Matěje: "Anorexie může znamenat strach z budoucnosti, strach reálného života a z dospělosti. Rodiče mohou být úžasnými průvodci, vychovateli, ale kolikrát stačí v dobré víře zamávat dítěti před očima složenkami a měsíc co měsíc opakovat kolik všechno stojí peněz se snahou vyvolat v dítěti pocit zodpovědnosti a odhodlanosti. Někdy může schopnou, chytrou, odhodlanou mladou holku tohle všechno zkopat do malé kuličky plnou stresu a pochybností o tom, že tohle jednou někdy zvládne."
OdpovědětVymazatMůžu se zeptat, kolik ti prosím tě je let? Byl si na vojně?
Podle toho, co si napsal, by tu muselo pobíhat spoustu anorektiků ve věku rodičů těchto dívek. Co ti, co přijdou o práci, mají děti, hypotéku? Já svoje děti k odpovědnosti vedu, ví, kolik co stojí a že se nájem musí platit každý měsíc a že výplatu nemohou utratit celou, protože přijde doplatek - voda, plyn, elektřina, ví, kolik stojí měsíčně jídlo. A výsledek - zdravý člověk, který to má v hlavě srovnané a ví, že určitá dávka stresu a obav k tomu patří. Ty si přeně vystihl, o čem ta dnešní situace je - ty jsi mladá, pozor na stres ve škole, ty nemusíš v práci dělat nic, aby ses nevystresovala, ale tvoji rodiče, ti jsou na stres zvyklí, oni ti to pohodlí zajistí. A výsledek - naprosto nepoužitelný človíček bez odpovědnosti, zájmu, v práci úplně mimo. A věř mi, že pracuji s mladými lidmi a jejich rodinná situace je na nich poznat. A přesto děvčata, co se o nájem starají a čekají na každou výplatu, nejsou anorektičky, ale dospělé a praktické ŽENY. Dnešní doba prostě o zodpovědnosti a stresu je.
Svatá prostoto ... Škoda, že jsi nezacitovala i to, že anorexie je souhra několika faktorů. Doufám, že tohle stačí k tomu, aby člověk dokázal pochopit, proč existují i lidi co nemají anorexii. S věkem se tu svěřovat nebudu, ale tuším, že jsi generace mých rodičů. Ta generace, která nepoznala co to je tlak na výkon, slovo konkurenceschopnost ti bylo cizí, flexibilita možná tak též, práci sehnal každý protože musel, tj. příjem za doby komoušů jistý, jediný cizí jazyk ruština a ještě s potížema. Do práce se chodila často jen odsedět. Generace mých rodičů má perfektně nacvičené divadlo "dělej, že děláš". Dneska mají lidi dost extrémnější podmínky k přežití, je enormní tlak na výkon a spusta duší ten tlak neunese což bych řekl, že je přirozený zákon přírody jen se ti to moc nechce pochopit. Chtěl bych vidět třeba mého dědu v jak by byl odolný v této době - bez maturity,práce mu byla sehnaná, byt mu přilítnul spolu s prací, nikdy nebyla nutná žádná hypotéka a v 55 letech šel do důchodu při čemž dostává dost slušnou rentu. Tahle "silná" generace by při dnešních požadavcích na trhu práce zkolabovala. A představ si, že tyhle lidi vychovávají své děti - myslíš, že se umí vžít do situace, kdy máš bez znalosti alespoň dvou jazyků, bez vzdělání, bez rivality, velkou šanci stát se bezdomovcem? Dneska když to lidi nebudou hnát pracovně a výkonnostně opravdu do extrému, tak nemají nárok ani na tak základní věc jako je bydlení! Proto v dnešní době častěji než dřív někomu prostě zamrzne mozek, je to enormní tlak a slabších bude pochopitelně víc a víc, ale není to tím, že by lidi s dobou degradovali, je to dáno okolními podmínkami.
VymazatJak si to napsal? Svatá prostoto? Maturovala jsem jako první ročník v roce 1990, jestli ti to něco říká. Práci jsem si musela hledat, na vejšku nebyly peníze (pro tvou informaci - mám gympl - matematicko-fyzikální třída se zaměřením na počítače a programování, takže žádný blebec), měla jsem dvě práce na zkrácené úvazky, než jsem jsem se prosadila. Dělám nyní 16. rok u jedné organizace - vedoucí pozici 2. stupeň řízení. Kvůli práci jsem si musela ve 40 letech dodělat dálkově PŘI PRÁCI vysokou školu - státní (ekonomku) a řidičák. A víš, proč jsem dostala šanci já ane někdo mladý - vystudovaný? Protože neustále ležím v zákonech, samostuduju, zjišťuji si informace - nečekám, až mi to někdo hodí rovnou pod nos. A nechtěj vidět mladé čerstvé absolventy VŠ u výběrového řízení, to je k pláči. Nevím, co dělají tví rodiče, ale já chodím mezi prvními do práce a odcházím poslední, přesčasy nepočítám. A o trhu práce mám dost slušný přehled (moje parketa) a věř mi, že právě proto, jaký mají přístup někteří mladí (neházím všechny do jednoho pytle), tak já, i ve svém věku, mám pořád šanci. A k těm jazykům. Mám ruštinu (zkoušky na VŠ) i angličtinu (maturita). Ještě nějaká připomínka? Víš, pokud opravdu nebudeš makat, tak nebudeš bydlet, protože jen tak ti smlouvu na dobu neurčitou nikdo nedá, takže i šance na hypotéku je hodně malá. A čím dřív všichni mladí pochopí, že dnešní doba je o přežití a přežijí jen silní, co jsou ochotní něco dělat, obětovat, tím dřív se budou mít líp. Mám mladé pod sebou, takže vím, o čem píšu, věř mi. Mám možnost vidět jejich pracovní návyky, jejich snahu, firemní kulturu. Všem říkám - tohle je realita, to už není hra na práci. Tobě přeji hodně úspěchů,chápu tě. Určitě se ve spoustě věcí shodneme, ten každodenní boj nás stojí každého spoustu času a sil, ale obávám se, že nějakou dobu to tak ještě bude. P.S. Neútočím na mladé, naopak, i já se od nich učím - mít ten správný náhled, nenosit si práci domů a bavit se.
VymazatNechápu, proč se do Karoli tak navážíte. To si chcete Karoli vybrat jako další oběť, když Lsza napsala tento článek? Pardon, ale je to od některých z vás tak ubohé, že se tak chováte (Karoli a Lsza samozřejmě nemyslím). A to, že si Karoli prošla anorexií už v deseti letech? Za to nemůže, osud je osud. Copak si může anorexii naplánovat, vybrat si ji za odměnu? Naopak, Karoli anorexie vzala kus dětství, kus radostného dětství. Ale Kája nevzdala svůj boj a té nemoci se postavila a zvítězila. Ona zvítězila, zvítězila, i když je ještě mladší, než spousta dívek, které si prošly PPP. A Karoli má můj velký obdiv za to, jak to zvládla. Tak jí, prosím neurážejte!
OdpovědětVymazatVůbec neřeš pitomé komentáře, nic si z nich nedělej a jdi si za svým. Jen čekají kde si zase budou moc rýpnout, ale jsou to tupci. Držím palce s léčbou a na ně vážně s*r (pardon, ale slušněji se to říct nedá, protože kdo nezažil to nepochopí)
OdpovědětVymazatKašlu na Nekratinku xD příště si dám pozor a napíšu to dobře xD opravovat se mi nic nechce xD
OdpovědětVymazatale díky za upozornění :-)... recept na "kepuč" budu v nejbližší době přidávat, protože budeme dělat letošní první várku ;-)
Já byla anorektička, ale teď jsem 4 měsíce žrala jako prase. Po půl roce hladovění. Holky já vám závidím, chci být taky anorektička, chci znovu ten pocit vyjimečnosti...Řešíte tady blbosti, hlavně Karoli...jak může o sobě psát že by při 150 centimetrech byla šťastná i se 60 kily? to já bych raději chcípla než mít tuto váhu, nemám k této váze výšku. Víte co já bych dala za tu vůli co má Lsza? jíst furt zdravě...přesně tyto potraviny co rozepsala jsem nejedla víc jak půl roku a pak najednou přejídání....Kde je moje kamarádka ana? cítím se osamnělá...začínám znova, snad tentokrát budu mít vůli....už nechci vidět tu ošklivou pětku...chce to na začátku čtyřku...
OdpovědětVymazatMinzy
Ahoj Minzy, tvůj komentář mě překvapil....Kolik teda vážíš a měříš? Víš, proč došlo k přejídání? Ellen http://everylifeisbeautiful.blog.cz
OdpovědětVymazat