Apology

Opět Vás všechny zdravím.
Vezmu to velice zkráceně - chtěla bych se omluvit všem dívkám, které mají/měli nějaký problém s fotkami u článku 20 dívek a jejich váha a výška. Některé z nich se ozvaly do komentářů s tím, že se jim nelíbí jejich fotky, které jsem u jejich ostatních údajů uvedla. Já osobně nechci nikomu za žádnou cenu ubližovat (jedna z dívek napsala, že se myslí, že jsem to udělala schválně - ani nevím, co přesně TÍM myslela, samotné uveřejnění fotek?). Jde o to, že tyto fotky nejsou/nebyly nijak soukromé, protože byly staženy ze samotných blogů těchto dívek. Fotky jsem na Vaše přání odstranila, nikomu nechci nijak ubližovat nebo ohrožovat, omezovat či způsobovat bolest, strach, hanbu nebo úzkost... Vážně mě ale mrzí Vaše útoky na mě. V minulých článcích se můžete dočíst, proč jsem článek 20 dívek a jejich váha a výška napsala a nemyslím si, že máte právo útočit na mě tak, jak to děláte v komentářích. To, že na blog nechodím každý den, tudíž nevím o každém Vašem komentáři 5 minut po jeho zveřejnění neznamená, že jsem nějaký prevít, co se Vám snaží zničit životu zkopírování Vaší fotky z jedné stránky na druhou.Více bych se zřejmě nevyjadřovala.

Pamatujte si ovšem, že to, co uveřejníte na svém blogu, je veřejně přístupné a musíte počítat s tím, že si to může kdokoli prohlédnout! Tím nechci omlouvat sebe. Tím chci upozornit na fakt, který si zřejmě úplně neuvědomujete, na nebezpečí dnešního a budoucího internetu. Je opravdu děsivé, kdo všechno na stránkách surfuje a kdo všechno se může dopátrat nebo jen náhodou dostat k určitým informacím. Raději dvakrát měř a jednou řež, než pak lituj!
Já sama za sebe chci říct, že bych nikdy nezneužila něčí informace nebo fotografie. Jsem obyčejný člověk a jsem taky obyčejná holka trpící anorexií. A taky jsem už mockrát zažila zklamání, strach, bolest, ublížení, křivdu, zneužití a podobně. Lidi tohle dělají, nemám pravdu? V jednom kuse. Někdo miluje cizí neštěstí. Nikdy bych nechtěla žádné z Vás ublížit. Nijak, nikdy! Naopak. Přála bych si najít kamarádku, možná i nejlepší kamarádku mezi dívkami, které se snaží přibrat, vyléčit nebo už se vyléčili. Samozřejmě, že pár takových kamarádek v životě mám - ne ty internetové, ale ve skutečném životě. Jenže pár z Vás je mi velice sympatických a když o Vás čtu na blozích, když vidím, jaké problémy (mnohdy úplně stejné nebo podobné jako já) máte, s čím bojujete, jaký pokrok jste udělali, jak se trápíte, jak se radujete..., tak bych chtěla být Vaše opora a chtěla bych mít to vědomí opory i na druhé straně.
Často jsou mi sympatické i slečny z "normálních" blogů, prostě slečny zaměřené svými stránkami na něco jiného - kosmetiku, cvičení, jídlo, recepty, cestování, design, módu nebo svůj blog využívající jako jakýsi deníček. Jenže s těmito slečnami se přes internet kamarádit nemůžu, nejde to. A proč? Důvodů je spousta. Ale hlavní je to, že dokud mě (dívku s PPP) nepoznají osobně a dlouhodobě, nemůžou pochopit tuto nemoc a tím pádem mi nikdy nemůžou rozumět, a už vůbec ne jen přes internet. A další hlavní důvod - já jsem neustále unavená. Já bych si jen psala. Zatím co ony třeba natáčejí videa a píšou hromady zajímavých článků a mají spoustu energie, často chodí ven a mají moc moc síly a elánu. Ony jsou veselé a hravé, plné života, já sedím a jen bych si psala, na víc bych neměla energii. A to, řekněme si na rovinu, není úplně normální... Jako takový maximální introvert se spavou nemocí.
Na závěr k tomuto: možná se to časem změní, ale chtěla bych něco "vzkázat" jedné z Vás, říká si Ann. Její blog najdete - annieblogs.blog.cz.
Milá Ann, chci ti říct, jak moc ti fandím a držím palce. Kdykoli by jsi měla potřebu svěřit se, kdykoli budeš mít černé, špatné myšlenky, můžeš mi bez obav napsat, svěřit se. Já sama moc dobře vím, jak dokáže pomoci říct to (a především osobě, která tě chápe, která ví, o čem mluvíš, proč to tak máš, proč se tak cítíš a proč jsi něco takhle udělala nebo neudělala). Stejně tak ale když budeš mít radost, když budeš šťastná, veselá, když budeš něco plánovat nebo se jen tak usmívat, můžeš mi napsat. Možná ale, že ty máš přátel spoustu. Těch, kteří o tvých problémech vědí, takových, kteří tě s nimi vyslechnout a taky těch ostatních "normálních", se kterými chodíš ven, nakupovat, díváš se na filmy a podobně. Pokud ano, a nemáš zájem o to psát nějaké "blogerce", nedělej to. Záměrem totiž bylo říct ti, že jsi mi strašně sympatická a proto ti moc moc držím všechny palce a pěsti! :-) Ahoj.

A ještě vzkaz pro jednu dívku, jmenovitě Petru. Její blog je - mudrpetrak.blog.cz.
Milá Petro, obdivuji tě za to, že ses dokázala dostat z nemoci, která trápí nejen mě, ale i miliony dalších lidí po celém světě. Obdivuji tě za to, jak jsi to dokázala, ale také za to, jaká jsi, jak se chováš, co děláš, jak se vyjadřuješ. A víš, co se mi na tobě líbí, když to "vezmeme z antianorektického hlediska"? Že měříš, kolik měříš a zároveň vážíš, kolik vážíš a při tom vypadáš pořád tak neuvěřitelně štíhle (já dokonce tvrdím, že ještě pořád vychrtle). Když se na tebe podívám, udržuje mi to myšlenku, že můžu taky přibrat a přitom být stále hezká a štíhlá. Ty jsi pro mě hodně. A vím, že ty už asi nepotřebuješ toho člověka, který ví, čím sis prošla (procházíš?), který chápe přesně tvé myšlenky, pocity, problémy, ale i přes to, kdyby jsi si chtěla kdykoli popovídat a nebo si jen ulevit či se svěřit, vždy mi můžeš napsat. Byla bych ráda, kdyby jsi ve mě třeba chtěla najít kamarádku nebo oporu na "vyřečnění se" a já splnila tvoje očekávání, to by bylo moc moc fajn. Doufám, že nepřestaneš přispívat na své stránky, protože mi moc pomáháš. A nakonec: tvoje videa jsou skvělý ;-)
Ahoj ahoj!

PS: Jedna z dívek mi napsala, že si zřejmě vůbec neuvědomuji návštěvnost mého blogu. Neuvěřitelně mě to překvapilo.
Můžete mi holky, prosím, napsat, jak moc jsou mé stránky známé? Jak mezi hubnoucími, tak léčícími se a vyléčenými.
A nejčastější důvody návštěv a návratů na mé stránky?

Děkuji mockrát.

S tou možnou největší opatrností a obezřetností Vás zdravím a přeji mnoho úspěchů v léčbě a v boji s PPP.