Adamsonová Joy

Adamsonová Joy

Její rodné jméno znělo Friederike Victoria Gessnerová. Narodila se 20.ledna 1910 v Opavě v rodině sudetských Němců.
Neradostné dětství ovlivnilo Fríduna celý život. Bylo jí dvanáct, když se rodiče rozešli. Otec, stavební rada, neunesl, že mu manželka dala tři dívky (Friederike oslovoval dokonce mužským jménem Fritzi a nutil ji oblékat se do chlapeckých šatů), a matka, okouzlující a sebestředná členka významné podnikatelské rodiny Weisshuhnů, se s dcerami přestěhovala do Vídně, aby se jich tu – na naléhání milence – zřekla. Ještě před tím upekla dceřina oblíbeného králíka jménem Hasi a donutila ji, aby ho snědla.
Frída pak vyrůstala u babičky. O mnoho let později prohlásí, že v životě opravdu milovala jen dvě bytosti – právě vídeňskou babičku a lvici Elsu. Na rodné Opavsko se ale vracela až do svých osmnácti let a odnesla si odtud další – ve skrze traumatický – zážitek, který formoval její vztah k přírodě. Na popud příbuzných zastřelila v lese srnce, okamžitě se jí udělalo špatně a rozhodla se, že zvířata nebude už nikdy zabíjet, ale naopak chránit. Tak zní alespoň její vlastní legenda.
Ve Vídni Frída studovala hru na klavír, výtvarné umění i medicínu. Během románku s ženatým bankéřem otěhotněla a byla přinucena k potratu. Od té doby nemohla mít děti.
Jejím dalším nápadníkem byl židovský obchodník, baron Viktor von Klarwill. Vzali se v roce 1935. Dva roky nato ji manžel poslal do Afriky, konkrétně do Keni, aby obhlédla terén pro případné usídlení. Antisemitismus v Rakousku sílil a Hitlerova expanze do sousedství německy mluvící země byla čím dál reálnější.
Na lodi poznala švýcarského botanika Petera Ballyho a ještě téhož roku se vzali. Právě on ji překřtil na Joy. Díky němu začala také kreslit – za přesná vyobrazení afrických rostlin získala na výstavě v Londýně zlatou medaili. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi. V roce 1939 vystoupali společně na Kilimandžáro.
Ani tentokrát ale manželství dlouho nevydrželo. V roce 1944 přišel rozvod a ještě v tom samém roce si Joy vzala v Keni britského strážce zvěře George Adamsona, s nímž žila až do své smrti.
I toto manželství bylo však poznamenáno několika rozlukami a přinejmenším od počátku sedmdesátých let zůstávalo pouze formálním – udržovaným ze všeho nejvíc kvůli image šťastného páru, která přispívala k prodeji Joyiných knih.
Lvice Elsa vstoupila do života Joy Adamsonové v roce 1956. Její životní příběh a jejich (značně zidealizované) soužití popsala v knize Příběh lvice Elsy, která se okamžitě stala bestselerem. Přeložena byla přinejmenším do třiceti jazyků a v šedesátých letech obrovskou měrou přispěla k rozvoji ekologického hnutí a k zodpovědnějšímu pohledu na africkou přírodu, považovanou do té doby často jen za lovecký ráj.
Po lvici Else přišla na řadu gepardice Pippa. Po ní Levhartice Penny. I ty se podařilo vrátit do přírody. Celkem napsala Joy Adamsonová dvanáct knih, z dalších je určitě nejznámější její autobiografie Volání divočiny.

Zdroj: Lidové noviny