Blogování

Přemýšlím nad tím, jestli má smysl mít blog. Když mám blog o ničem konkrétním, ale vypisuji sem například své pocity, myšlenky, domněnky, typy, nákupy, pochvaly, nápady, není to mrhání časem? A není vlastně nebezpečné zveřejňovat o sobě něco jen tak, na veřejné stránky, kde si to může jakýkoli tvor (rozuměj člověk) přečíst?
Vždycky mě fascinovalo, proč vlastně lidé (včetně mě) čtou ostatní blogy - blogy o tom, jak si určitá slečna koupila novou kabelku nebo lak na nehty, jak její pes zvracel nebo o tom, jak snídala úžasné smoothie s cheese cakem/nesnídala nic, protože drží dietu. Já osobně si jednoduše myslím, že je to posedlostí bulvárem. Bloggerky jsou pro nás (vás) něco jako nejnovější výtisk SuperSpye nebo Marianne. Můžete hodiny a hodiny brouzdat a hltat informace o druhých. Člověk je tvor zvídavý, má to zakořeněné v hlavě už od nepaměti.
A taky - někteří lidé jsou prostě jako ovce! Nechápu ty, kteří chtějí mít (i podvědomě) s ostatními co nejvíce společného. Jsme jen tečky na planetě, které si hledají svoje stádo, ke kterému by se připojily.
Je to jako s náboženstvím, s jakoukoli vírou v cokoli - ta jistota, že někam patřím, že i když se zrovna třeba doma nedaří nebo prostě nemám tolik, přátel, kolik ostatní, patřím do určité skupiny, a i když se třeba osobně neznáme, máme stejné zájmy, cíle, názory, záliby, úchylky, předměty víry.. Něco nás spojuje a proto na tomto světě nejsme sami, i když právě sedíme v místnosti 3x3 metry a bolí nás oči od počítače.
Blogování je nemoc dnešní doby, to je stoprocentní. Jako bylo ICQ a jako je Facebook, je i blogování.

Hodně bloggerek (ale samozřejmě ani zdaleka ne všechny!!!) jsou tímto typem "Facebookových lhářek" (neberte slovo "lhář" tak přehnaně): OSLŇOVATELKA.
Podle časopisu Joy je typickým facebookovým statusem oslňovatelky "Business class cestou na Havaj! Na to bych si dokázala hodně rychle zvyknout..."
A jak oslňovatelku poznáte? Citace: "Zdá se, jako by její život pocházel z okřídlených stránek časopisů: party, cestování, setkávání se s celebritami. "Ashton Kutcher se na mě právě usmál - oh my God!" Na jejích přemrštěných zážitcích nám s podezřelou ochotou umožňuje se podílet: třeba teď jde právě běhat, pak tančí v novém módním klubu, rezervuje si letenky a stále ji máme "live". Po návratu z cesty pak vzdychá "Chci zpátky do NY!" I náš soucit má ale své meze."
Fotka oslňovatelky se často mění. VE STÁLE NOVÝCH OUTFITECH se předvádí na party, před Eiffelovkou nebo na úžasné pláži na Ibize. Je jen divné, ŽE JE NA VŠECH FOTKÁCH SAMA...

Tyto typy bloggerek nebo prostě žen obecně, si potřebují neustále dokazovat svoji jedinečnost, k životu potřebují obdiv a velké množství "Závidím", "Wow", "líbí se" a hlavně, velké množství komentářů ke článkům a fotkám.
Tento článek teď vypadá hodně útočně, ale nechci, aby takový byl. Já sama jsem obyčejný člověk toužící po pozornosti a kdybych mohla každý den chodit do fitka, pařit, neustále nakupovat, fotit všechno okolo špičkovým foťákem a být strašně strašně oblíbená, byla bych vážně moc šťastná. Není nic na tom, když chce být někdo obdivován.
Jen by možná stálo za to, občas se nad sebou zamyslet a nepodléhat nutkání.. co se stane, když se opravdu jednou ráno nevyfotíš a nedáš svoji fotku outfitu na svůj blog? :-) Možná je čas přesunout se více do reality! A to neříkám jen těm, kteří byli tak úžasní a přečetli si tento článek až do konce, ale taky sobě. Já sama žiji hodně ve virtuálním světě, poslední dobou lépe řečeno - v žádném světě. Pohybuju se někde mezi realitou a virtualitou, někde v mé mysli. Zní to děsivě, že ano? Taky je..