Musím k Vám být upřímná. Třeba se mi uleví, ale spíš ne..
Sedím tady a mám strach, že se přejím. Ne, že už by se mi to stalo, ale prostě jsem něčeho dosáhla a mám asi strach, že teď nebudu mít cíl, že se budu nudit.... já nevím.
Chtěla bych usnout.... a možná se neprobudit. Už se těším zpět domů.. achjo. Nechci přemýšlet. Pomoc.
Neboj se, nemáš čeho, ty se přece nepřejíš. A co by se stalo kdyby jo? Svět by se nezbořil a tobě by se taky nic nestalo.
OdpovědětVymazatVím, že bych se pak psychicky zbláznila... už teď brečím, připadám si tak strašně bezmocná...
Vymazatprdlajs bezmocná! na občasném přejedení není nic špatného, jsme jen lidi - nikoliv roboti!
Vymazatpřestaň o všem tolik přemýšlet a trošku si užívej!:-* drž se!
Nebreč, nesmíš dovolit tý nemoci aby ti ubližovala. Už ti toho vzala tolik... Zkus myslet na to jak je to hloupé nesmyslné, že se bojíš(íme) jídla. Lidi se bojí, aby neumřeli na nějakou chorobu, abych jejich milý přežili operace, aby oni přežili, ale my se bojíme jenom "abychom se nepřejedli". No není to přímo hnusný a pitomy?! (tím nemluvím jenom k tobě ale i ke mně..)
VymazatJe to hrozný, co ta nemoc dokáže udělat..
Naprosto chápu, jak se cítíš! Taky jsem se cítila hrozně bezmocná...a nejednou jsem se přejedla, ale tělo se nějak samo zastavilo...věř svému tělu, věř sobě! Já jsem se s tím vypořádala tak, že když mám na něco (=bonbony) chuť, normálně to zařadím do jídelníčku :), neodpírám si to a nepřejím se potom...
OdpovědětVymazatJenže já v podstatě nemám ani na nic konkrétního chuť, spíš z nudy pořád myslím na JÍDLO.. nejhorší je, že já mám strach i dát si 2 žvýkačky za den, povolila jsem jednu..
VymazatTeď jsi to sama řekla :) Jde o to povolit si to. Aspoň já to tak mám - ty bonbony - zpočátku pocit svobody, pak dlouho výčitky. Ale nakonec jsem si je povolila, protože na ně mám prostě chuť a nechci si je odpírat. A tím, že jsem si je povolila (v takovém množství), už z toho nemám výčitky, už z nich nemám strach...zkus si povolit ty žvýkačky za den třeba dvě:) Vyzkoušíš si tak, že se VŮBEC nic nestane, když sníš dvě žvýkačky a strach se postupně otupí...
VymazatS tvojou sebakontrolou sa určite nepreješ. A na jedlo myslím vždy aj ja, presne rovnaképocity máme... len čo s tým?
OdpovědětVymazatPapat :)
VymazatMám takovou otázku, jestli by si na ní mohla odpovědět prosím. Při které váze si se cítila - fyzicky ale i PSYCHICKY nejlépe? (myslím tím, bez zdravotních problémů a kdy si se necítila tlustá, byla si se sebou spokojená)
OdpovědětVymazathttp://lszan.blogspot.cz/2013/02/pri-ktere-vaze-si-se-citila-fyzicky-ale.html
VymazatMěřím 167 cm, podle BMI je váha 55 kg v normě, dokonce v dolní hranici. Vždycky jsem si přála mít trvalou váhu 50, ale to je i podle BMI podváha a i jsem se cítila děsně a udržet to nešlo protože tělo volalo po jídle.. S tvojí výškou je minimum zhruba těch 50 kg. Nejlépe uděláš, už to tady několikrát padlo, když budeš poslouchat své tělo. Chápu ale, že to jde dost ztěžka protože tvoje tělo tě nejspíš momentálně klame jak může.. :(
OdpovědětVymazatA že se nudíš a tak pořád myslíš na jídlo, tak na to bych doporučila rozptýlení. Momentálně se snažím o to samé, ale z jiných důvodů (kvůli zlomenému srdíčku). Zatím jsem si kromě sportu vymyslela, že budu jako dobrovolník chodit venčit pejsky do útulku :) Krom toho si taky dopisuju s pár lidmi ze zahraničí (klasický dopisy) a zkrátka se snažím dělat, co se dá.