13 února 2013

Osmiletá anorektička - reakce

Ahoj holky. V minulém článku jsem vám dala odkaz na video - dokument o osmileté dívence, která spadla do kolotoče jménem mentální anorexie. Více jsem to ale nekomentovala, což se o vás říct nedá, hodně jste psaly do komentářů. A tak mi to nedá, abych se i já k onomu videu nevyjádřila.


Když jsem odkaz poslala mamce, protože mi si takové věci, na které v průběhu let narazíme, posíláme přes mail, i hned jsem dodala "Pokud ale nechceš brečet, tak se na to raději nedívej." Já u toho totiž brečela.
Jako první mě napadá věta, kterou v dokumentu řekla jedna lékařka, zněla nějak takto "Pro některé dívky trpící mentální anorexií je vlastně strašně osvobozující, když jim přikážeme jíst. Konečně se nemusí o jídlo starat samy." Já tohle vím. Vím, že by mi strašně pomohlo, kdybych nemusela řešit, kolik si do toho dám toho a toho, nejlepší by pro mě bylo, kdybych každé jídlo dostala naservírované a nemusela nad ním přemýšlet, musela bych to sníst. Jenže na druhou stranu je tady strašný strach, že by mi začaly být servírovány různé omáčky, knedlíky, smažená jídla, čokolády, různé tyčinky, dezerty a podobně, a to bych psychicky neutáhla. Myslím si, že pro hodně z "nás" by to bylo osvobození. Nemít tu možnost, rozhodovat. Protože člověk má pak výčitky.
Dále mě ve videu zaujalo, že americké léčebny jsou opravdu léčebny zaměřené na PPP a evidentně jsou asi tak o sto kroků vepředu, oproti českým léčebnám, kde ještě pořád pracují obyčejné sestry, které jediné, co dokážou, je, nazývat holky s anorexií "mentálky". Byla jsem ve více zařízeních tohoto typu a nedivím se, že spousta holek sice odejde vykrmená, ale psychicky jsou na tom pořád stejně, někdy snad i hůř a znovu spadnou do anorexie, a to jak vlastní vůlí ("Konečně jsem doma z toho strašnýho ústavu, teď rychle shodit, co jsem nabrala."), tak neúmyslně, protože je zkrátka nikdo nijak neléčil.
Na jednu stranu je strašné, že do takové nemoci spadne už osmileté DÍTĚ, na druhou stranu, jak jsem již psala v komentářích, dítě se určitě lépe léčí, než nějaká 18tiletá slečna. Ta už má svoji hlavu a dokáže být velice vynalézavá, lstivá, nenechá si nic nabalamutit a rozhodně nehodlá poslouchat něčí příkazy. Zatímco malému dítěti se ještě jakžtakž dá rozkazovat. Pokud to není vyloženě rozmazlený spratek, dokáže určitým způsobem poslechnout něco jako "Broučku, musíš jíst, protože jinak umřeš." U 15 a více letých dívek je strašné to, že přijdou o část dospívání, často leží doma naprosto vyčerpané a straní se okolí, nechtějí (i podvědomě) přijmout své tělo, které se s přibývajícím věkem zakulacuje, zaobluje, roste, z dívky - dítěte se stává žena. U osmileté holčičky je na tohle ale ještě brzo. A nepřichází o kus dospívání, přichází o kus dětství. Na druhou stranu jak jsem již řekla, dítě se většinou dá léčit lépe, takže může přijít jen o "krátkou" část života, zatím co starší dívky se často léči i několik let, v průměru prý 6.
Občas (často) si říkám, že by bylo fajn, nemuset přemýšlet, o jídle, o postavě, o pohledu do zrcadla, o tom, co si o mě myslí ostatní... je to vyčerpávající. Myslím, že to všechny znáte. Jen některé už jste z toho venku a některé jste ještě ve fázi, kdy si to nepřipouštíte, točíte se v koloběhu anorexie a možná se v tom ještě pořád vyžíváte, v nejezení, cvičení...

Co napadá Vás, když se na zmíněné video díváte? V jaké fázi se teď nacházíte, chcete se léčit? A chápete, že vyléčení znamená mít rozumnou váhu a jíst přiměřeně, nikoli 2 jablka a Ovofit za den?

9 komentářů:

  1. Nebudu se vyjadřovat k dokumentu, protože jsem ho viděla před delší dobou a musela bych na to kouknout znovu, aby byla moje rekce adekvátní :) A co se týče mně - myslím, že jsem na dobré cestě :) Každopádně bych lhala - sobě i ostatním, kdybych tvrdila, že jsem úplně v pohodě nebo snad dokonce zdravá. Pořád se to ve mně pere a myslím, že ještě nějakou dobu prát bude...Jednou je to tak, po druhé zase jinak. Včera jsme se s mamkou bavily opět na téma léčebna. A říkala, že je opravdu skvělé, že se snažím...ale že myslím, že tím, že bych někomu předala odpovědnost za svou léčbu, by se mi hodně ulevilo. A to určitě souvisí s tím, co popisuješ Ty v souvislosti s jídlem v tomto článku. Že bys to prostě musela sníst, protože bys neměla na výběr :) Jinak do léčebny budou zase nabírat až někdy v březnu, takže kdoví, jak to do té doby bude...

    OdpovědětVymazat
  2. musím souhlasit s tím,že je to určité "osvobození"..když prostě musíš,musíš to sníst celé a nic nemůžeš (nebo vlastně nemusíš) nechat...ale s tím,že se děti léčí lépe,s tím rozhodně nesouhlaísm..sama jsem si to jako 10tiletá prožila a vymýšlela jsem různé "metody" jak nejíst..a že jich bylo...schovávání jídla do ponožek,do kapes,vyhazování "jakože prázdných" obalů v kterých bylo ještě jídlo...a to mi bylo pouhých 10let..a já sama vlastně nechápala a nevěděla co se děje (navíc jsem neuměla vyádřit své pocity-což může v léčbě dost pomoct,jenže děti to prostě ještě "neumí"..)..u mně to začalo navíc atypickou formou MA,takže to bylo vlastně ještě "horší"...děti to samy nechápou a mají svůj vlastní svět...a když jim psycholog něco vysvětluje,dokážou být stejně tvrdohlavé jako 17tileté slečny...jdou si za svým,nemají ještě životní "zkušenosti" a neví jaký devastující dopad to může na jejich tělo mít...a navíc,děti mají nižší procento tuku v těle než slečny,které si už prošly pubertou..na dětech se vyhublost projeví dříve a dříve začínají selhávat orgány...a na jejich tělo to má šílený dopad...nehledě na tl,že jsou ještě maličké,nemají svou výšku,kterou by mít mohly,nemají dorostené orgány...což už pubertální slečny mají..proto si troufám tvrdit,že u dětí to je snad ještě horší (co se teda fyzického stavu týče)..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S těmi dětmi máš určitě pravdu, z fyzického hlediska je to katastrofa, jsou ve vývinu.

      Vymazat
  3. Tak jestli mi vypadají zuby, dám Ti vědět :D, aspoň budeš vědět, co nedělat :))) Jak se Ti daří?

    OdpovědětVymazat
  4. Specializované léčebny v USA jsou oproti ČR fakt hodně napřed. Viděla jsem o nich ještě jeden dokument, bohužel si nedokážu vzpomenout, jak se jmenoval :(
    Pozitivní je, že vybudouvat v ČR něco podobného je cílem Anabell, tak třeba se jednou taky dočkáme :)

    OdpovědětVymazat
  5. áá už vim, jmenovalo se to Thin, tady je odkaz na csfd http://www.csfd.cz/film/224774-thin/ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát díky, škoda, že ho nikde nemůžu najít ke shlédnutí nebo stažení...

      Vymazat
    2. Je na youtube, bohužel ale jen v angličtině. Nám ho pouštěli s titulkama ale nevim kde je sehnat.

      Vymazat

Archiv článků