14 března 2013

Čtrnáctého

března.

Aneb pokračování mých keců (no někde to prostě filtrovat musím).

  1. Tak včera jsem ty dvě odpolední svačiny nezvládla, jako vždy jsem měla jen jednu. Vzhledem k mému váhovému přírůstku je to ale celkem jedno, šlo spíš o psychickou stránku věci - dokážu to, nebo ne? Dvě svačiny už jsem mívala, takže vím, že to dokážu, ale když se jednou ubere, vždycky je pak těžké najet zpět.
  2. Ještě k mé váze. Neustále mi říkáte, že není možné, aby mi někdo při 52 kilech říkal "špekáčku". Tak naposled říkám - ano, můj přítel mi tak říkal (řekl). A ano, druhý mi zas říkal, jak jsem pěkně měkkoučká. Moc dobře si pamatuji na moji první psycholožku, ke které mě mamka zavedla při 163 cm a nějakých 50 kg. Řekla mi zhruba něco takového: "No 50 kilo při tvé výšce není zas tak hrozné, ona maminka asi trochu přehnaně panikaří a zveličuje." Jo, super postup, paní doktorko, vůbec jste mě v té době nepopíchla do dalšího hubnutí, neee....
  3. Ano, uznávám, má nejnižší váha, kterou jsem kdy měla, tedy 25 kg, je až neuvěřitelná. Jak může mít dospělý, lépe řečeno dvacetiletý člověk, slečna, 25 kg? Zní to jako něco nereálného, ale ono to tak opravdu bylo. A v podstatě jsem to pořád nevnímala. Jsem si jistá, že kdybych neskončila v nemocnici, šla by váha ještě níž. Ne, že bych se o to snažila. Ona už od těch nevím kolika (třeba od 37) šla pořád sama dolů. Vždy při každém dalším vážení byla o pár gramů nižší a zpátky už to nešlo. Asi mi pořád nedochází, že jsem byla na pokraji smrti. Má doktorka mi říkala, že vidí, jak pomalu mrkám, že moc dobře ví, že se mi může kteroukoli vteřinu zastavit srdce. Rodiče ji poslouchali, já jsem poslouchala a dostávala jsem strach... no, však víte z mých příběhů (I, II, III, IV a V), jak to bylo...
  4. Je zvláštní, jak si člověk vždycky neváží toho, co má a chce vždy něco jiného. Když se podívám zpětně, vybavuje se mi, že jsem měla skutečně ploché břicho. Teď, když se každé ráno probudím, vidím jen to velké vypouklé, ano, možná, že to nejsou "špeky", ale mám ho velké. V nemocnici mi pan primář říkal, že anorektičky, když začnou jíst, mají tzv. somálské bříško, to znamená, že se nafoukne a je veliké, protože nebylo zvyklé na potravu. Postupem času, ale může to trvat i 2-3 měsíce, to zmizí, splaskne. Název je odvozený od somálských dětí, které takové bříško mají, z důvodu nedostatku potravy. Však už jsme určitě viděli nějaké videozáběry nebo dokument o Somálsku, o chudobě tam, poměrem, nedostatku jídla a pitné vody, o strašných životních podmínkách. Upřímně, když jsem si teď najela na googlu na obrázky somálských dětí, nejradši bych si jednu vlepila! Ony jsou kvůli nedostatku potravy na pokraji smrti a já tam taky byla, jenže vlastní vinou, já si v tom libovala, snažila se o tu vychrtlost. Ale zase na druhou stranu - je to psychická nemoc, nemůžu za to, anorexie je mrcha... Jsem si jistá, že dost z vás to nepochopí a beru to - nikdy jste to nezažili. Stejně jako někteří nedokážou pochopit závislost na alkoholu - však co, na tom nic není, prostě si toho loka nedáš, kristepane, vždyť na tom nic není.. to by jste se sakra divili (tímto chci popřít, že bych někdy byla závislá na alkoholu, ježišmarjá!).
  5. Miluju svoji mamku!
  6. Jak už jistě víte, s mamkou si často píšeme, protože si hodně věcí nedokážeme říct (rozuměj já jí hodně věcí nedokážu říct). Většinou, když jí píšu, tak pláču (takže jsem celej den opuchlá a ubrečená:D). Třeba jako teď.
  7. Strašně ráda bych mamce řekla "Mami, chystej mi zas, prosím, jídla.", ale na druhou stranu z toho mám strašný strach.
  8. No tak nebudu holka s nejhubenějšíma nohama... nebylo mi to holt dáno. Ano, mrzí mě, že mám takové dispozice, díky mami, díky tati...co se dá dělat. Nikdy ale nedopustím, abych byla tlustá. Ano, mám širokou pánev. Ano, mám teď kolena širší než stehna, takže vypadá jako debil..ne jako debil ne. Ale jako typická anorektička. Proto nemůžu být super ultra štíhlá. Protože mám prostě nějak sestavené tělo, kosti a ty prostě nikdy nezměníme. Důkazem jsem toho právě já... Ale to moje břicho, to břicho, to mě teď  tak štve. A nesnáším své lícní kosti, dělají mi obličej pomalu širší než delší. A víte co? V nemocnici jsem to řekla (mimo jiné mnoha lidem) jedné paní (nemůžu říct slečně, protože jí bylo okolo 30, ale strašně jsme si sedly a moc jsme se navzájem podporovaly, byla tam s jinou nemocí, než PPP, ale dokázaly jsme prokecat celé hodiny), že se mi strašně nelíbí můj kulatý obličej. A ona udělala tu nejúžasnější věc na světě. Vzala mě k zrcadlu a postavila se vedle mě. To bych potřebovala alespoň jednou týdně, takovou rychloterapii. V ten moment jsem skutečně viděla, že ten, kdo má kulatý obličej, nejsem já, ale ona. Já byla vychrtlé nic. Jenže čas plynul a já už si zas tak jistá nejsem, přirozeně... Nehlásí se někdo s kulatou hlavou na rychlé mrknutí do zrcadla, prosím?:D
  9. Nelíbí se mi žádná část mého těla, ale už jsem byla hezčí... Chtěla bych být ta krásná holka... Né sexbomba. Ale ta, za kterou si otočí i hezcí kluci.
  10. Jak může kluk, který mi kdysi dávno řekl "No, ty nejsi krásná, ale jsi hezká.", čekat, že bych si s ním někdy začla...? Egoismus nebo čisté ignorantství?
  11. Aaaa opět si nezapomeňme připomenout, že přibírám do krásny, ne do tloušťky. Jak řekla mamka a vůbec jí to nezazlívám, i když není fajn to slyšet pořád, "Ty teď opravdu nejsi hezká." Ano, dobře, jsem hnusně vychrtlá. A když hodně piju a jím málo bílkovin, tak jsem taky pěkně oteklá, jojo:D...
  12. Váha oproti včerejšku zase klesla, asi to byly ty otoky...
  13. Dnes obědvám s mamkou v restauraci! Wohoo :-) Pokud máte zájem, v dalším článku můžu napsat, co dobrého jsem si dala a proč jsme vlastně vůbec jedli v restauraci a ne doma.


11 komentářů:

  1. Moc ti držím palce a buď rada za maminku, že je pri tebe. Nedokážem si predstaviť, ako clovek vyzera, ked má 25kg a vlastne ani 34kg. Bud na seba hrda, ze bojujes, verim, ze to zvládnes a vyhráš. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Držím ti palce!:) S mamkou to určitě zvládnete:) A napiš, co si měla dobrýho:)

    OdpovědětVymazat
  3. - Musíš to aspoň zkusit, tak si dej jako 2. odpolední svačinu jogurt =(
    - Ty kluci byli magoři když ti řekli že jseš s 50 kily tlustá. Ale máš to prostě zafixované a asi by ses s 50 kily necítila dobře. Zkus přibrat aspoň na 45kg, je mi líto jak se trápíš kvůli takovým ubožákům.
    - 25kg je neuvěřitelná váha a když tvé rodiče na tebe koukali a poslouchali doktorku že můžeš každou vteřinu umřít, muselo to pro ně být to nejhorší co je v životě mohlo potkat.
    - Možná jseš nadmutá, když máš "velké břicho", ale to je jen vzduch, ne špeky. Děti ze Somálska jsou chudáci. Co by oni dali za knedlík, vepřové, nebo jakékoliv jídlo, kterého se bojíš. Tvoje mamka to s tebou myslí dobře, když ti dávala normální jídla, vždyť viděla svojí dceru na hranici života a smrti!
    - To se asi tobě jen zdá, že máš širokou pánev a tlustý obličej. Nevidíš se reálně. Ani já se nevidím reálně.Já vidím tlustá stehna a přitom mi ostatní říkají že jsem nezdravě hubená, že mám nohy jak tyčky, nejsem ženská... A přitom já ty stehna vidím furt tlustá a špekatá! a když vidím hubenou modelku tak se oproti ní cítím jako tlustý prase.
    - ten kluk je debil
    -Určitě napiš co jsi měla

    Jinak ta rýže od Kunína je podle mě taky hnusná, přesně jak píšeš, máslová. Nikdy bych jí nekoupila. A ještě musím připomenout, že je v ní hrozně málo rýže, Muller je taková bohatší, chutnější a málo tučná =) Kunín má na kelímek 150g hnusných 12g tuků a od Mullera na 200g jen 5g tuků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tuky, je to posledné, čo by lszan mala riešiť. *facepalm*

      Vymazat
  4. Takovéhle články se čtou moc dobře, určitě je piš častěji! A to nemluvím o tvém talentu na psaní :)) To od těch kluků nebylo hezké, a bylo to nesmyslné prostě.. Člověk s takovou váhou prostě nemohl být "špekáček", to je absurdní. Potkáváš ty kluky ještě teď? Říkali něco na tvůj extrémní váhový úbytek? Koukám, že jsi taky měla "moc hodnou" paní psychiatričku.. Jo ta moje mi taky říká pěkné věci.. ,,Vážíš 64,5? No ale já tu mám napsané, že máš mít 63". nebo při jiné kontrole: ,,No ale je to na vás Natálko pěkně vidět, jak jste přibrala!" na to nešlo odpovědět nic jiného, než zaražené: ,,Eh, děkuju, to je.. milé". Heh, taky mám kulaté tváře, ale ne kulaté, ale vvždycky jsem je měla vzhledem ke zbytku těla oplácanější, asi to mám dáno geneticky, že se mi tam ukládá více tuků :D Ale to všechno ti nalhává jen ta svině, člověk s tvoji váhou rozhodně nemůže mít tlustý obličej... Užij si oběd v restauraci a dej si něco pěkného, dobrou chuť :))

    OdpovědětVymazat
  5. Mamma mia, to ešte s takým nafouklým bachorom budem mudrovať po svete 2-3 mesiace? :DDD Sakra :D A s tou váhou-aj mne už išla stále dolu, aj keď som už nechcela. Našťastie teraz ide stále hore.

    OdpovědětVymazat
  6. Doufám že alespoň vidíš že jsi bohužel váhove neudělala za měsíc vůbec žádný pokrok. A nejis ani jako lidi co udrzujou... Njn holt si nedáš říct. Sice jako obvykle napises velmi rozumný článek, ale činy to už je věc jiná

    OdpovědětVymazat
  7. Ty fotky těch chlapečků to je strašný :(
    Lidi jsou hloupý, že ti kdy řikali takový věci. Snad to ani nemysleli tak, jak to vyznělo. Od těch kluků mě to nepřekvapuje, taky se mi hodně mých kluků "posmívalo", spíš mě pošťuchovali a věřím tomu, že to nemysleli zle a zpětně musím říct, že ani neměli pravdu. Ale psycholožka ta si teda mohla uvědomit, co říká!
    Alespoň že s mamkou máte skvělý vztah :) Co kdyby ti třeba pro začátek připravovala jídlo jen v některé dny?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vlastně o víkendech jím většinou obědy, které připravuje ona a pak ještě přes týden občas dojídám, dělá více porcí..Aspoň něco..

      Vymazat
  8. Ahoj :)) Jak se Ti vede? :) Jak dopadl oběd v restauraci? Co sis dala? Co na to rodiče? Vidíš, já jsem Ti říkala, že to bylo těmi otoky! :P Vždycky když Tě popadne panika, opakuj si, že pro to, abys přibrala 1 kg tuku potřebuješ příjmout myslím 25 000 - 30 000 kJ! Já se tím utěšuju!!Ale víš, že chápu že Tě to vyděsilo...
    To, že o Tobě ten kluk mluvil jako o špekáčku svědčí leda tak o tom, že to bylo kus vola :D Fakt idiot...Kdyby tak věděl, co tím způsobí...
    Je krásné, že máš ke své mamce takový vztah!! :) A nic si nedělej z toho, že nedokážeš některé věci vyslovit, myslím že důležité je, že je nějakým způsobem sdělíš :) Já o některých věcech s mamkou taky nedokážu mluvit, řeším to podobně jako Ty. Nebo napíšu své myšlenky na papír a nabídnu jí to ke čtení :)) Popros mamku, ať Ti ta jídla chystá...vždyť víš, že by Ti to pomohlo a Ty se přeci chceš cítit líp! Všichni chceme, aby ses cítila líp! :))) Mamka to pro Tebe ráda udělá! A pokud z toho máš obavy - zkus si s ní vyjednat podmínky, na které jsi ochotna přistoupit :)
    Jsem moc ráda, že si uvědomuješ, že každý máme genetické dispozice k tomu nějakým způsobem vypadat a to prostě nezměníme :) Co ale změnit lze je vztah k sobě samé! Navíc žádná objektivní krása neexistuje, nejsou na to žádné parametry, žádná měřítka...to,co je nám nabízeno médii je pouze něčí názor!! A má úplně stejnou váhu jako třeba Tvůj nebo můj...takže proč by ses měla snažit přizpůsobit se tomu, kdo si co myslí? :))
    Držím Ti pěsti! Vím, že to víš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohledně oběda jsem se trochu rozepsala v dnešním článku:) Tak se dyžtak mrkni, jestli tě to zajímá.
      Já vím, že je každého názor a často jde jen o nějaké pošťuchování, ale zase, kdyby skutečně nebyla ten špekáček, tak ho to přeci ani nenapadne, říkat mi tak... Toho už se nikdy nezbavím a už nikdy nebudu chtít tu váhu, kterou jsem měla...je to smutný, ale je to tak.
      Svoji mamku (ale i taťku) mám strašně ráda a vidím (a vím), že ona mě taky. Jen, když je to doma teď takové v pohodě, tak to jde více vidět. Snaží se víc komunikovat, říká mi spoustu věcí, které by mi dřív neřekla, prostě oba dva rodiče těší, když se mnou můžou prohodit slovo, strašně moc je to těší, takže často dochází k tomu, že mluvím o úplných kravinách:D

      Vymazat

Archiv článků