Jezení vs hladovění (a další věci)

Tento článek nebude nijak odborný. Prostě napíšu, co mi jde zrovna hlavou.

Prostě a jednoduše - nechápu, jak jsem mohla jíst tak, jak jsem jedla. Nebo spíš nejíst?
Ráno vstanu, buď do školy, to znamená v 6 hodin, o víkendu jsem většinou vyspávala až do oběda. O prázdninách se mi ale i stávalo, že jsem vstala třeba v 9, 10 hodin. A snídaně? Každý normální člověk si dá snídani. Ne, já ne. A nepřišlo mi to divné, prostě jsem to tak měla - na co snídat? Dopoledne se vždycky nějak zabavím, uklidím, udělám spoustu užitečných věcí, tak první jídlo bude "za odměnu" až oběd.
Další věc - když jsem byla objednaná k psychiatričce, věděla jsem, že se u ní budu muset zvážit. Navíc byla objednaná většinou na odpoledne, podvečer, okolo 17té hodiny. A jak jsem to vyřešila? No jednoduše - celý den žádné jídlo a ani kapku vody, vždyť bych pak vážila jak slůně.
Nechápu, jak jsem tak mohla žít. A popravdě? Asi jsem vlastně ani nežila. Živořila, to možná jo, ale o plnohodnotném životě se tedy opravdu mluvit nedalo.
A schovávání, ach to schovávání. Na oběd 200 g brambor, á honem ke stolu jako první a než přijdou naši, šup pár brambor do ubrousku a do kapsy. Nebo do ponožky? To je fuk, hlavně schovat. To, že jsem pak měla spálené místo na těle od vařící brambory mě nikdy nezastavilo. 60 g těstovin? Dám si jich 50, mamka to nepozná. Poznala... přepočítala všechny moje uvařené těstoviny a navážila pak 60 g - těch bylo samozřejmě více, než u mě napočítala. Lhářko...
První jídlo až večeře, však proč ne. Upřímně, je těžké najít v jídle rovnováhu. Dříve jsem dokázala celý den hladovět. Dnes bych to dokázala taky, vím to, ale na druhou stranu na jídlo často myslím. Ano, nepřejídám se, ale kdyby neexistovaly výčitky, tak se přejídám. Ano, přiznávám. Jídlo mě teď velice láká. Doufám, že mé tělo se časem zmátoří a bude v pohodě.
Miluju snídaně! Jídlo, které jsem několik let neměla. Pamatuji si, jak jsem si říkala "Je to nezdravé nesnídat, od zítřka fakt snídám, alespoň jogurt! Vždyť si pak můžeš dát menší večeři." Ale nikdy jsem to nedokázala. Každý den to samé, probudila jsem se a první jídlo až oběd... ne-li večeře.
Zajímavé, že mi v nemocnici nedělalo problém najet na stravovací režim - 3, později 4, 5, 6 a nakonec sedm "jídel" denně (2x z toho byl proteiňák v mléce). Ano, ze začátku jsem měla problémy, že mě bolel žaludek, protože jsem ho měla přeplněný k prasknutí, ale to chtělo jen tvrdý cvik a vynaložit trochu snahy..:)
Dnes už takové problémy nemám.
Další zajímavá věc - dříve, když jsem jedla 1-2 jídla za den, často jsem mívala a měla chuť na sladkou večeři. Většinou to byla ovesná kaše s jogurtem/tvarohem a ovocem. Teď, když jím asi 6x denně, už chuť na sladkou večeři nemám, což mě docela mrzí, někdy, protože si nemám ovesnou či jáhlovou kaši kdy dělat a doma mi jich zbylo několik, nehledě na velký pytel jemných ovesných vloček od Emca. Na snídani na ni chuť nemám, miluju jogurty, tak si jeden ráno dopřávám. To, že nemám večer chuť na sladké, je asi způsobené tím, že mám sladkou snídani, obě svačiny a 2.večeři. Asi kdybych měla slanou odpolední svačinu, tak možná potom mám chuť na sladké, to je jediný rozumný důvod, co mě napadá...
Ha, můžu si odškrtnout další přání ze seznamu. Byla jsem totiž s rodiči v kině. Jako bonus - dala jsem si s nimi kávu. Tak už do mě přestaňte startovat, už mě to fakt nebaví:D
Když čtu jídelníčky některých (většinou hubnoucích) holek, jsem strašně ráda, že mě rodiče nenutí jíst věci jako svíčková, knedlíky, vepřové maso a podobně. Myslím, že tyhle věci už nikdy nebudu jíst. A ne, nemusím je jíst, abych se vyléčila z anorexie. Existuje spousta lidí, kteří prostě žijí zdravě - nejí smetanové omáčky, knedlíky a podobné věci. Kdybych aspoň mohla říct, že mě to láká a já si to zakazuji, ale tak to není. Mě tyhle pokrmy nic neříkají. Cítím svíčkovou a nic to se mnou nedělá.
Ale abych si tady nehrála na poradnu na zdravou výživu... Když třeba v obchodě cítím čerstvé pečivo, joo v ten moment bych si dala čertsvoučký měkkoučký koláček nebo tak něco. Ale to si zakazuji. Ano, šup, rychle, anonymové, do mě!:D
Už taky vím, že se nic nestane, když posvačím ne ve 3, ale až o třičtvrtě na 4... Stačí to jednou udělat, a už to půjde, nebojte holky. Hlavně žádné výmluvy typu "Hmm tak svačinový čas jsem prošvihla, dám si až večeři."!!!