Dokázala jsem si dát zmrzlinu (i tu nejtučnější na světě), čokoládový muffin, sušenku, chlebíček nebo jednohubku s česnekovou pomazánkou. Ale proč to vlastně píšu? Vzpomněla jsem si na jeden "moment".
Když jsem byla malinká, byla jsem tatínkův mazánek. Sedávali jsme vedle sebe na gauči a já se vždy opřela pod jeho paži, on mě objal svojí velkou rukou, vypadala jsem jako nějaké klubíčko a docela často se stalo, že jsem tak i usla (a probudila se o několik minut/hodin později zakrytá dekou). Když mi bylo asi 13,14, začala se ze mě tak nějak stávat žena, přestávala jsem být dítě. A to se na našem vztahu projevilo. Už tady nebylo to mazlení, spoustu věcí jsme si neuměli říct. A dnes jsem si vzpomněla na jednu příhodu z té doby. Jednoho jarního či podzimního dne jsem prostě onemocněla. Jednoduše mě skolila nějaká chřipka či angína, už si to přesně nepamatuji. V naší rodiče se o hodně takových věcí (vaření, děti lékaři, úklid...) starala mamka. Táta s námi (se mnou a mými sourozenci) u doktora nikdy nebyl. Jenže měl zrovna v práci dovolenou a tak se rozhodlo (rozuměj mamka rozhodla), že se mnou k lékaři pojede on. To ještě pořád není to podstatné. Podstatou tohoto článku je má vzpomínka na to, jak jsem od doktorky dostala recept na nějaká antibiotika a taťka mě vzal do obchodu a řekl mi, že taková pořádná chřipka se musí vyléčit hlavně hromadou sladkostí a nakoupil mi tašku plnou čokolád, oplatků, bonbonů a sušenek. Nevím už vůbec, co v té tašce vlastně bylo (ale jsem si jistá, že tam byly jeho/moje oblíbené Siesty, Delissy a Tatranky:D), pamatuji si jen na jeden výrobek - sušenky Disco (protože ty přece nikdy nejíš sám;) :D). Jedla jsem je tak, jako jí roztomilá holčička v přihlouplé reklamě sušenky Oreo - rozlepit, sníst náplň a pak až sušenky.
Tento článek nemá žádný smysl a určitě se tady objeví také spousta anonymním komentářů o tom, jaká jsem hloupá anorektická káča (nebo jiné slovo končící na -ča:D), ale je mi to jedno. Je to můj blog a můžu si sem psát, co jen chci. I takové úseky ze vzpomínek. Myslím si, že je ze mě žena (alespoň biologickým věkem) a i kdybych chtěla, takové věci už nejdou (a ani by přirozeně neměly jít) vrátit zpátky. Ve 20 letech už by bylo divné, kdyby mi tatínek na angínu kupoval sušenky Disco (existují ještě vůbec?) a kdybych mu každé odpoledne usínala "v náruči" na gauči.
To je krásné :)
OdpovědětVymazatHlavně se zkus prostě někdy "hecnout" a dát si i teď čokoládu :) Já ji měla před nedávnem po dlouuuuuhé době a pak mi bylo hrozně fajn:)
Proč by to bylo divné? Já jsem za to, že jsem vydržela návštěvu zubaře dostala taky odměnu, ale od přítele a to mi je 24 :D
OdpovědětVymazatMy ti přece chceme pomoct, proč bychom ti nadávali...
OdpovědětVymazatJenže ono i kdyby ti nějakou tu sladkost dal, ty by jsi si jí stejně nedala.... víš zajímalo by mě, psala si, že ti doktorka řekla, že máš málo bílkovin - teď jich možná máš až moc, stejně tak ti ale musela říct, že máš i málo tuků. Ty si totiž ze všeho vezmeš vždycky to, co se ti zrovna hodí, v tom je ten problém.
OdpovědětVymazatJinak ještě k tomu metabolizmu. Víš lidi co maji podváhu jako ty, maji teoreticky jednu obrovskou výhodu. Když přibíraji, tak přibíraji nejen tuky, ale i svaly, který jim atrofovali. Normální člověk, který má normální váhu, pokud bude jíst víc než kolik vydává, bude přibírat, ale jen tuky - za předpokladu, že nebude cvičit apod. Lidi jako ty s velkou podváhou ale dokonce ani cvičit nemůžou, což sama víš, a paradoxně maji tu výhodu, že přibáraji "rovnoměrně" - tzn. samozřejmě i tuky, ale to je nutný, tuk tvoří ochranu orgánů, atd. a navíc - ten bonus je, že přibíraji i svaly, který se jim tvoří jen prostou denní činností. Super, akorát víš v čem je problém? U tebe to tak nebude a nebude to tak u nikoho se zpomaleným metabolismem. Když pominu všechno to co jsem ti už o tom psala, a z čeho si vždy vemeš jen to co se ti hodí, ještě bych ti ráda napsala tohle. Totiž když máš zpomalený metabolismus, tělo nemá z čeho by přibíralo a proto to málo co přibírá je v podstatě jen tuk - tuk protože má - jak dobře víš - nejvíc energie, tělo je "chytrý" a ví co ukládat do zásoby, proto to málo co dostane se snaží co nejefektivněji využít. Chci tě varovat před tim o čem jsi určitě už četla, nejen že pak nebudeš už mít kde ubrat, ale navíc ještě budeš mít bohužel opravdu hroznou postavu, tzv. "skinny fat" a těžko se s tim něco dělá a pak už ti z víc jídla svaly samy růst nebudou.... snaž se to zachránit dokud to jde.
A ještě jedna věc, je naprosto mylný se domnívat, že když ze své stravy tuky vyloučíš jako jsi to udělala, že je nemůžeš přibrat.... tohle totiž je naprosto odlišný, tělo si dokáže tuky vytvořit v podstatě z čehokoliv, když budeš jíst jen a jen bílý rohlíky třeba plný sacharidů, klidně přibereš tuk... Dělej jak myslíš, jen jsem ti chtěla tohle ještě napsat, i tohle by tě mohlo aspoň trochu nakopnout.
Místo toho pořád jen sleduješ kalorický hodnoty, vybíráš to co nejmíń, dál si zpomaluješ metabolizmus a.... a dál přibíráš, což by tě mělo ale i dost děsit, protože paradoxně pak holky s MA, co takhle přiberou maji například normální váhu, ale vysoký cholesterol, jí minimum a stejně dál tloustnou, postavu hroznou, svaly žádný, krevní obraz špatnej.... a pak jediná možnost je holt začít konečně jíst pořádně tak jako bys to měla udělat teď, akorát pak je blbý, že než se jim metabolizmus zrychlí naberou na mnohem víc než by chtěly, ptž už nejsou ve fázi kdy maji přibírat... využij toho dokud můžeš a nečekej na to, navíc pak to vede k tomu, že zase začnou "dietit" a celej bludnej kruh se znovu rozbíhá...
Ne, o tucích mi nic neřekla, internisté se o tuk v těle nestarají. Kvůli tukům jsem se, na rozdíl od bílkovin, nedostala do nemocnice.
VymazatZbytek jsem si přečetla, díky.
Ja vlastne nevim, proc si pises verejny blog, a ne jen nejaky denicek do supliku, kdyz vlastne zadne nase rady neakceptujes? Nekdo se treba vyjadri nejak neohrabane a tobe se to nelibi, vsichni to ale urcite mysli dobre a delaji to proto, aby ti pomohli...Jasne, ze si nezvladnes si s tatkou sednout nad jidlem, kdyz si budes dopredu rikat, ze to nepujde! Trochu se snaz a aspon to zkus! Stejne tak pochybuju, ze bys pri dvacetipeti kilech mela zdrave procento tuku v tele...
VymazatHolky, ja myslím ze je super, ze se tady snažíte pomoct a dáváte Isze rady, kdyz uz si z nich nevezme něco ona, tak bych řekla, ze tento blog sleduje spousta holek, co se s anorexií taky snazi poprat a vaše rady si vezmou k srdci ;)
VymazatJinak Iszo jsem se koukala na ten poslední jídelníček, a tedy na to, ze se snažíš se stravovat zdrave, mi ten jídelníček zdravý nepripadne. Jednak ty (moje oblíbené ;D) tuky tam prakticky nejsou, a taky ty porce jsou dost mini. Ja jedla stejne jednu dobu, a zhubla jsem s podobným jidelnickem na 39 kilo, a to jsem jedla i víc. Nikdo tě nenutí jist nezdravě, nejake knedlíky, 2x smažené řízky a mekáče, ale tuky tvoje telo potrebuje, tak se přidej do klubu ke mě a taky si jich dopřej víc ;D :)
To je mi slovo do pranice! :-)
VymazatAhoj,
OdpovědětVymazatskvělý vzpomínkový článek! Určitě se pro Tebe zanedlouho jídlo stane automatické a zase si dopřeješ rozpůlenou Disco sušenku =) ještě se vyrábí, tak třeba Ti je taťulda zase koupí! =)
Přeji krásný večer,
Cali
To,že tě napadají takovéhle věci..Já myslím,že by nebylo vůbec špatný koupit si disko, sednout si někam s taťkou, sníst je a povídat si bez výčitek. Zvládla bys to?
OdpovědětVymazatNezvládla.
Vymazatvsechno jde, staci jen chtit. Obvykle jsem jedla svoje mini porcicky o samote, nebo jidlo vyhazovala. Ale jednoho vecera me mamka prinutila si sednout za tatkou do obyvaku a tam snist obr porci sunkofleku. Myslela jsem, ze to nezvladnu, ale prinutila jsem se dojist CELOU porci a zjistila, ze to byl jen muj vnitrni hlas, ktery se me snazil srazit dolu. Takze dokud neco nezkusis, nemuzes vedet ze to nezvladnes. Jen dalsi chaba vymluva.
VymazatTvůj blog sleduji už asi druhý měsíc a vůbec u tebe nevidím žádný posun, progres, nic. Promiň mi to, ale jsi furt tak tvrdohlavá, až to bolí. Furt se v tom neplácej a z toho bludnýho kruhu vystup a začni pořádně jíst jinak se nikdy z toho nevyhrabeš. Všichni ti tady radí, a to je jako kdyby hrách o stěnu házel. Začni pořádně jíst, pak můžeš chodit mezi lidi, dostaneš se do jinýho prostředí a uvidíš, že život se netočí jen okolo jídla a budeš opravdu za to ráda, že jsi jíst pořádně začala. Jinak k jídleníčku, když jsem byla já nemocná, tak mě výživová poradkyně nařídila jíst po 1,5 až dvou hodinách. Zkus to tak taky třeba. Ale hlavně nech si už konečně poradit a ber na vědomí tady ty naše rady a pokud možno zkus se s nima řídit!
OdpovědětVymazatTereza
to je tak dojemný..:)
OdpovědětVymazatkaždý tvůj čtenář ti chce pomoct.. tak se nevzdávej a bojuj!
je to strašně pěkný :') tvůj taťka tě má určitě moc rád a mamka samozřejmě taky, už proto, že tě podporují v boji proti té svini anorexii :/ .. pořádně bojuj! .. taky ráda vzpomínám na dětské časy s rodiči :)
OdpovědětVymazatMohla bych ti napsat v čem je asi u tebe problém, ale evidentně ti moje komentáře velmi lezou na nervy - možná proto, že sama z vlastní zkušenosti vim o čem mluvim a to co píšu asi přesně vystihuje to co prožíváš, jen to nechceš slyšet... čili jestli chceš napsat můj názor ráda to udělám, ale nechci ztrácet svůj i tvůj čas pokud o to nemáš zájem, tak kdyžtak napiš pokud budeš chtít.
OdpovědětVymazatVšechny vyléčené anorektičky jsou jak generálky po válce. Docela dost mě to šokuje. Ale když jsem nad tím přemýšlela, tak je to možná i logické. Vzhledem k tomu, jaké typy slečen do toho nejčastěji padají a co je pro ně typické - perfekcionismus, sebestřednost, cílevědomost, inteligence, melancholie, tvrdohlavost. Neříkám, že já jsem byla jiná, ale mám něco navíc - a to empatii. Moc dobře si totiž pamatuju, co mě u toho, života drželo a že to bylo pouto silné a těžko zapomenutelné. I proto se anorexie považuje za chronické onemocnění a dost mě překvapuje, že někdo kdo si tím prošel hýří radami typu "tak přestaň blbout a začni jíst".
OdpovědětVymazatJá Ti něco povím, trochu z jiného soudku. Na anorexii totiž existuje jeden univerzální lék a fugnuje i proti tvé vůli. Je to prostě láska. Mě z toho dostal můj partner. Je to neskutečně srdečná bytost, cítím z něj bezpodmínečnou lásku a to je to co jsem vždycky hledala. Zároveň, je u tohoto léku nevýhoda, že ho musíš brát celý život, protože jakmile ho vysadíš je to zpět. Já to teda vím na sto procent, že by se to vrátilo.
Tak jsem ti jen chtěla říct, že až toho budeš schopná a naskytne se ta příležitost, tak se jí nebraň ...měj se pěkně Hedvika.
Ahoj, moc dobře vím, že kdybych si našla kluka, minimálně by se můj stav zlepšil. Mám s tím také zkušenosti.
VymazatPřipoměla jsi mi moje Disko orige na VŠ, v té době jsem si nic jiného nekupovala. Dneska mi už ale vůbec nechutnají - kvalit šla pořádně dolů. Takže dnes i kdybych se jimi chtěla cpát, tak nemůžu. Vlastně je to dobře :-))
OdpovědětVymazatWorldByBella
OK beru na vědomí, poradit nechceš
OdpovědětVymazatP.S. Hedviko nedělej prosím chytrou, nevíš co jsem jí chtěla napsat a vim až moc dobře jaký to je si tim projít a tim že budeš jen "mazat med kolem huby" jen prohlubuješ MA. Tečka.