13 dubna 2013

Pro ana

Jak jen začít tento článek? V hlavě toho mám spoustu, ale nevím přesně, jak to zformulovat, aby to každému z vás dávalo smysl. Tak to prostě a jednoduše napíšu.

Chápu, že anorexie toho dokáže hodně dát - pocit jistoty, (sebe)kontroly, křehkost, výjimečnost, lehkost.... Ano, to je to všechno, pro co je dívka schopná hladovět. Jenže anorexie vám nikdy nedá štíhlost. Pořád se vidíte nedokonalé, tlusté. O tom ona totiž je. Zkreslí vám vidění a vnímání sebe samé. Nikdo, kdo to skutečně nezažil, to ani nemůže bohužel pořádně pochopit. Já vždycky říkám, že lidé to mohou přijmout, ale nemůžou si to představit. Jde to jen zažít na vlastní kůži.
Svého otce jsem viděla plakat jen jednou v životě. Bylo to v nemocnici, měla jsem 25 kilo a ležela s kapačkou, on mě přemlouval, ať nekladu odpor a nechám si pomoct od doktorů. Strašně chtěl nebrečet, zadržoval to, nemohl mluvit, ale nešlo to, plakal. I já, když to teď píšu, pláču.
Dnes si nedokážu představit, že bych měla celý den hladovět. Ale dělala jsem to.
Jídelníčky z pro-ana blogů jsou pro mě mnohdy neuvěřitelné. Musím vám napsat pár ukázek, které jsem našla, je to hrůza, ale ty dívky to nemůžou objektivně posoudit, jsou zaslepené anorexií.

Jídelníček číslo 1:
Snídaně: 2 rajčata
Svačina: 1 rajče
Oběd: vařené zelí
Svačina: 1 rajče
Večeře: nic
Pití: 1 l zeleného čaje, 1 l vody

Jídelníček číslo 2:
Snídaně: 250 g ananasu
Svačina: 250 g ananasu
Oběd: banán
Svačina: 250 g ananasu
Večeře: banán
Pití: voda, kafe, čaj

Jídelníček číslo 3:
Snídaně: vanilkový Termix
Svačina: Activia zdravé ráno
Oběd: 1 paprika
Svačina: 1 jablko
Večeře: mléko s Racionellou

Jídelníček číslo 4:
"Tak dnes asi zase hladovka, popíjím teda cc light a trochu džusu s vlákninou. Je super, včera jsem si dala dvě skleničky a neměla jsem hlad. Nemám opět moc náladu." - proč asi ta vyčerpaná mladá dívka nemá náladu, proč...?

Co vy a pro-ana blogy? 

PS: Takto nechci, aby mé nohy ještě někdy vypadaly...


9 komentářů:

  1. nezlob se, ale ty fotky jsou vážně hrozné.. moc ti fandím tuhle nemoc porazit, pokud to vůbec jde úplně!

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že v každé dívce dřímá malé semínko této posedlosti (nechci říkat nemoci). Pohnutkem k jeho vyjklíčení může být cokoli, u někoho třeba naštěstí nevyklíčí, ale téměř každá dívka/žena bude s něčím nespokojená. Každopádně moc nevěřím na pro ana blogy, neboť člověk s touto posedlostí o tom ani sám neví, připadá si normální, ale hlásat to do světa? Říkat, jak si úžívám, když najdu další trčící kost? Vždyť anorektička (ta skutečná) nevidí ty kosti, nevnímá je, při každém pohledu do zrcadla vidí oplácanou stvůru. Jak říkáš, anorexie nezaručí štíhlost a pro ana blogy? Jen hloupé a bezduché hladovění. (Nechci je urážet, ale je rozdíl v tom anorexií skutečně trpět a snažit se anorexii napodobovat, což už samo o sobě značí o nějaké 'poruše' a zvyšuje šanci, že semínko vyklíčí).
    Mimo téma - držím Ti palce v léčbě, i když sama nevím, co znamená být doopravdy vyléčená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo s tím názorem na ty blogy souhlasím... Sice nejsem anorektička(ani jsem nebyla), ale za dobu co se o to tak nějak zajímám, tak nějak jsem to pochopila... že opravdová anorektička ty kosti nevidí...

      Vymazat
  3. ty fotky i jídelníčky jsou hrůze..!
    ty to zvládneš a porazíš jí!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak, to ja som musela byť divná anorka, lebo ja som sa videla vychrtlá. Predtým som pro-ana blogy vyhľadávala a čítala ich, ale teraz keď nájdem nejaký, tak trochu mi to na nervy lezie.

    OdpovědětVymazat
  5. eh..ty nohy jsou/byly tvé? to je..promiň,ale to je prostě hrůza:O

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj, zazilla si presne, co ja..bola som blizko smrti..a moj ocko bol taktiez hrozne smutny...neprajem to nikomu, netreba takto hazadovat, aj ked to niekedy je tazke..ja som totiz casto citila potrebu samu seba trestat...spravat sa ku mne tak, ako sa ku mne spravali niekotori ludia, ktori mi sposobvali psychciku bolest..a z toho to cele vzniklo

    OdpovědětVymazat

Archiv článků