10 srpna 2013

Minulost ve fotkách

Na co jsem v počítači narazila:

Hrozně ráda bych vám ukázala můj obličej při 25 kilech, ale chci zůstat v anonymitě.... To by jste čuměli...
Zepředu - okolo 30 kilo

Zezadu

25 kg

První den v nemocnici - jo, je to klec


Kdysi dávno, když mi praskla žíla a všechno z kapačky se vylilo pod kůži

PS: Už je to několik týdnů, jestli ne měsíců, co jsem neschovala žádné jídlo.

74 komentářů:

  1. A teraz si na tom lepšie, darí sa ti? Dúfam , že áno :-) Veľa šťastia ti prajem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, kilo mám více, psychika je asi taky trochu lepší, ale ještě je velký kus cesty přede mnou...
      Díky:)

      Vymazat
  2. To je strašný, promiň mou upřímnost, ale je to tak. Nevím jak nyní vypadáš, ale važ si života, protože v tomto stavu cos byla mnoho dívek umírá na selhání orgánů a ty tu jsi, tak se hezky snaž. I při 50 - 60kg můžeš mít nádhernou, pevnou, sportovní, štíhlou postavu bez zbytečného tuku. Držím ti pěsti a přeji Ti hodně štěstí a hlavně zdraví.:-)

    OdpovědětVymazat
  3. z těch fotek mi mrazí.. jsem ráda, že se ti už daří líp, protože jsi unikla smrti jen o kousek a za ten život se vyplatí bojovat!

    OdpovědětVymazat
  4. Za jakých okolností ty fotky vůbec vznikly? K čemu měly sloužit?...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K ničemu, prostě jsem se jednou vyfotila. Asi jsem doufala, že uvidím tu vychrtlost, o které všichni mluvili, ale já ji tedy vůbec neviděla... Upřímně - tehdy mi fotky nepomohly, stejně jsem to neviděla. Teď zpětně to vidím. Ale zase si připadám teď tlustá.

      Vymazat
    2. Na to vůbec nedej, jak vidíš sama sebe. Mell, které jsi chválila postavu a je krásně štíhlá, má o 15 kilo víc než ty...

      Vymazat
  5. Tak to je opravdu masakr. Doufám, že se to pro Tebe ponaučení. Snaž se, aby se to nestalo znova...

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že obličej při 25 kg stejně musí vypadat skoro u každého stejně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby jsi viděla moji fotku v 50 a v 25 kilech, nevěřila by jsi, že je to jedna a tatáž osoba.

      Vymazat
    2. lsza má pravdu!...taky jsem našla fotku,kdy jsem měla 23 kilo a v obličeji jsem to prostě nebyla já...prostě uplně jiný člověk,říkalo to hodně lidí..

      Vymazat
    3. Ja som sa pri nejakých pod 40 (mohla som mať 38?) pozdravila učke zo základky a tá ma nespoznala :DDDD

      Vymazat
  7. Omlouvám se, ale kdybych to měla napsat upřímně, tak nechápu, že jsi to přežila. Myslím, že je to zázrak a šance, kterou bys měla využít a já vím, že si toho vážíš a moc ti držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono asi dost zalezi aj na veku.. myslim ze Lsza je mladá..a vtedy este telo niečo unesie..
      aj ked ide o chudnutie
      ale o 10 rokov uz mozno take stastie mat nebude ked ju to dobehne..

      (ja to sudim hlavne podla Hippindy ktora zomrela na MA.ona mala o 3 kila viac v 18tke cize 28kg a podarilo sa jej dostat sa z toho.. len teraz ked zomrela mala uz pomaly 32rokov a recidivu, mozno o 5 kil viac nez Lsza na fotkach, takze si telo povedalo KONIEC... poznam aj jednu herecku, ktorej sa kvoli anorexii zastavilo na 8 sekund srdce a to mala 36kg .. co neni tak malo vzhladom na toto , lenze je to individualne kazdy ma inu vydrz,ine telo.. inak sme nastaveny.. niekomu staci ked schudne 5-10kg a uz ma problemy a iní moze chudnut a mat 25kg ako Lsza a dakovat za život.. a ta herecka inak. ta bola tiez mlada vtedy,takze sa jej podarilo prekonat tu chorobu.. clovek ma asi väčšiu motivaciu a viac sily .. a tam niekde treba čerpať energiu do dalsich dni zivota .. Takze drzme tuto slecne palce a nech ma motivaciu, kedze ma este cely zivot pred sebou :) )

      Vymazat
  8. zajímalo by mě srovnání při 30kg a nyní.. jinak mazec fotky, fakt zázrak, že jsi přežila:/

    OdpovědětVymazat
  9. jak už tu psaly holky předemnou, je to fakt mazec, prostě mi to přijde celkem jako zázrak, že jsi tohle všechno přežila :OO doufám, že teď už vypadáš líp, mnohem líp, protože tohle je fakt.. hrozný :((

    OdpovědětVymazat
  10. Je zvláštní, že fotky,kdy si měla 25 kg tady vystavuješ opakovaně, nebyly tu prvně a když Ti někdo napíše, aby si přidala fotky nynější, nejde to. Přijde mi, že se tou extrémní podváhou vychloubáš. Je to opravdu zázrak, že si to přežila, ale asi i díky láskyplné péči blízkých, lékařům. A že bys vážila 50 kg se mi stejně moc věřit nechce.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čemu nevěříš na tom, že jsem někdy vážila 50 kilo?

      Vymazat
    2. Jo, někdy si třeba 50 kg měla, ale pochybuji o tom, že bys na tom byla o moc lépe, ale je to Tvůj život a chronická anorexie :-(, je to škoda, život máme jen jeden!!!
      Petra

      Vymazat
  11. jako taková tečka po obědě jo :) ale když to mám třeba na sváču, ještě si k tomu něco určitě dávám :)

    OdpovědětVymazat
  12. Hm...si statečná a vůbec,) i t že sem ty fotky dáváš, třeba to některé holky odradí od extrrémních diet. Ale možná by tobě pomohlo, kdyby si se tolik nevracela k minulosti apod...víš,) a zkoušela žít "dneškem" užít si ho a nemyslet na to, jak ti bylo..mě by to teda asi házelo do depresí:/
    měj se krásně:*

    OdpovědětVymazat
  13. Z těch fotek mě bere dech .. Přeju ti ať se to všechno zlepší a dá se do normálu. Bojuj :)

    OdpovědětVymazat
  14. upřímně doufám, že tvá přítomnost a budoucnost ve fotkách, už bude absolutně jiná!!!....tohle se totiž ani nedá okomentovat.....vysloveně si utekla hrobníkovi z lopaty!!!!!...a v reakci na tvůj předchozí příspěvek upřímně doufám, že si z osudu hippindy vezmeš pořádnou lekci!!!!!......

    držím palečky...hlavně se snaž naučit se mít ráda!!!...pracuj na tom každý den!!!!:-)

    OdpovědětVymazat
  15. Já tomu nerozumím,proč chce někdo dobrovolně umřít?! Je tolik lidí,co by chtěli žít a nemůžou. Samozřejmě vím,že je to nemoc,psychická nemoc, a obtížně se léčí. Ale na počátku je vlastní rozhodnutí. Vždyť ta rovnice je naprosto jasná, nejím=zemřu. Proč?! Také si ještě pamatuju,jaké to bylo v pubertě,v dospívání,ty pocity nejistoty,samoty,že mi nikdo nerozumí,že nejsem dost hezká,chytrá... Ale proč to řešit tímhle způsobem? Já Tě nijak neodsuzuji,opravdu ne,jen se to snažím pochopit. Mám dvě holčičky 6 a 9 a je mi úzko při pomyšlení,že by je to také mohlo potkat. Je nějaký způsob,jak tomu předejít? Je to selhání rodičů? A proč je to v dnešní době tak častý problém? Jasně,vím,mediální masáž,ten kult hubenosti a vychrtlosti je všude kolem,deformuje to vnímání ženské krásy... Ale to přece nestačí k tomu udělat to rozhodnutí, musí být víc vlivů... Ano,většina z nás řeší postavu,chceme mít štíhlou sportovní postavu,nikdy nejsme úplně spokojené se svým tělem,ale přesto jsme šťastné, je spousta jiných věcí, které nás činí šťastnými, protože naopak rovnice být hubený=být šťastný vůbec neplatí!
    Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala,ale nějak mi to nedalo.
    Přeji Ti hodně štěstí a hodně síly tuhle nemoc porazit a žít normální šťastný život.
    Zdeňka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zdeňko, děti zatím nemám, ale anorexii jsem měla a bojím se toho samého co ty. Musím ti napsat, protože si myslím, že nejde vždycky o "rozhodnutí". Já toho jako malá spořádala spousty, byla jsem spokojená, měla jsem normální postavu. Doma ale občas padla nějaká ta poznámka o velkým zadku, takže když jsem potom po nemoci zhubla asi tři kila, řekla jsem si s radostí: "Jé, to bych si teď mohla udržet". A tím to u mě začlo. Žádný "nikdo mě nemá rád, tak nebudu jíst a umřu" (jasně, teď zjednodušuju...). Navíc někdo může být k psychickým poruchám predisponovaný. Proč někdo začne hubnout a nic se mu nestane, a u někoho jiného se to zlomí do anorexie? To nikdo neví...

      Pokud ovládáš anglinu, doporučovala bych řídit se do slova a do písmene tímhle odkazem:-) :

      http://www.huffingtonpost.com/sarah-koppelkam/body-image_b_3678534.html

      Pokud jde o selhání rodičů, tak těžko říct, konkrétně pro moji mámu je pořád něco špatně (buď jsem byla tlustá, nebo teď jsem hubená (P.S. Mám po anorexii jedenáct let a teď vážím cca o 5 kilo míň než před ní, takže ani jeden úudek zřejmě není moc objektivní:-), špatně učesaná, nevybrala jsem si dobře místo na dovolenou, nevezmou mě nikam do práce atp. :-) Ale nejsem si jistá, jestli to s anorexií musí nutně souviset. Jak jsem říkala, jsou tu ty predispozice...

      Doufám, že z tvých dětí vyrostou spokojené a šťastné slečny!

      Vymazat
    2. Jak jsi řekla, je to hodně o médiích, o upravovaných modelkách v časopisech... Ale co mohu já doporučit: nikdy své dceři neříkej, jak má velkej zadek, kulatou tvář a podobně, ani kdyby jsi to myslela dobře. A hlavně najdi dcerám koníčka, ať mají sebevědomí z nějaké sportu, z hraní na nějaký nástroj, ať mají hlavu zaměstnanou jinými věcmi, než posedlostí tím, být štíhlá.

      Vymazat
    3. Holky,děkuju moc za odpovědi,budu se tím řídit! Snažím se v dětech budovat zdravé sebevědomí,snažím se,aby si našly něco,v čem budou dobré a co je baví (zatím to vypadá na tu hudbu). Mladší má lehkou ortopedickou vadu,díky které má jedno lýtko viditelně slabší,takže stejně to nebude mít v pubertě jednoduché. No já vím,přemýšlím moc dopředu, ale myslím,že základy psychických potíží se budují v dětském věku a i když predispozice jsou, rodiče to výrazně můžou ovlivnit.

      Držím vám palce a přeji hodně zdraví!
      Zdeňka

      Vymazat
  16. Proč sem nedáš aktuální fotky? Se 42 kg jsi stejně ještě vychrtlá, ale proti tomuhle to bude krása nebeská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. nemám na co fotit
      2. nelíbím se sama sobě, moc

      Vymazat
  17. Běhá mi z toho mráz po zádech. Řeknu ti to co mi říká mamka- nechápu jak tě ty nožky mohly unést. Takové párátka. Je dobře že už máš o nějaké to kilo víc, ale stále to asi ještě nebude to pravé ořechové.
    Nechtěla bys sem přidat i nějaké nynější?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám teď momentálně na co fotit, ale daleko větší problém je ten, že své tělo prostě nesnáším, vidím se tak neskutečně tlustá...

      Vymazat
    2. A právě proto bych sem ty fotky dala, abys dostala názor i ostatních! Podívej se na Mell-té to jenom pomohlo. Zkus to taky :)

      Vymazat
    3. Když jsem se nedávno vyslekla před svojí doktorkou, řekla mi jenom "Každý máme nějaký břicho a boky, s tím nic neuděláš. Konečně jsi "krásná" holka.

      Vymazat
    4. A nemyslíš že to myslela v dobrém? Přeci jen my máme hodně zkreslené vidění samy sebe :)

      Vymazat
    5. Já nevím. Určitě to myslela dobře. Jenže já asi tajně doufala, že s BMI 15,8 nebudu ještě ta krásná, že mám ještě rezervy, že můžu ještě dál přibrat a nebát se toho, že zas budu ta oplácaná...

      Vymazat
    6. Rezervy určitě máš! Já mám BMI 18,8 a všichni tvrdí, že jsem hubená, tak co ty pak s BMI o tři čísla nižší?:-) Možná to myslela tak, že jsi krásná ve srovnání s tím, jak moc jsi předtím byla vyhublá...

      Vymazat
    7. Teď jsem si spočítala, že když jsem byla nejhubenější, měla jsem BMI 15,2. A moje tělo docela protestovalo. To jen k těm rezervám:-)

      Vymazat
  18. Fotky mi bohužel nemůžou nic říci, ale stačí jen představa, že jsi při své výšce měla 25 kg. Měla jsi velké štěstí, že to vše tak dopadlo a já ti moc držím palce, aby už tě ta mrcha nestáhla... Naty, nyní Ellen

    OdpovědětVymazat
  19. Adriana Skotová12. srpna 2013 v 12:01

    Co v tobě ty v fotky a vzpomínky na tu dobu vyvolávají teď s odstupem času? Tušíš, že to, že nesnášíš své tělo, naznačuje, že nesnášíš něco ve své duši? Snažíš se najít co to je a změnit to? Jak jsi s tím daleko? Nebo máš nějakou jinou strategii? Jak moc ti vyhovuje/nevyhovuje současný stav?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ty fotky ukazuje, protože to je vzpomínka na postavu, která se jí líbila :( Bohužel, jediné, co mě napadá, že vypadáš jak smrtka - kostra potažená kůží. A nejsi statečná, jak ti tady někdo píše, jsi hloupá a zbabělá, protože nebojuješ - nechceš. Nejradši by si měla zpět svých 25 kg. A budu ještě tvrdší - protože se dobrovolně zabíjíš, pravděpodobně do školy nenastoupíš. Budeš žádat o invalidní důchod? Budou tě živit rodiče nebo stát? Nedala bych ti nic, protože to je tvoje rozhodnutí. Můj milovaný člověk bojuje s rakovinou, zoufale chce žít a ty? Nevážíš si života. Nelituji tě, klidně umírej.

      Vymazat
    2. Adriana Skotová12. srpna 2013 v 14:18

      A nenapadlo tě, že všechno to co jsi popsala není její vlastní rozhodnutí, ale je to projev nemoci!? Anorexie je regulérní psychiatrická diagnosa, stejně tak jako schizofrenie nebo posttraumatická stresová porucha atd...? Copak si myslíš, že někdo se "zdravou duší" by takto jednal dobrovolně z vlastní vůle!? To by přeci nedávalo, žádný smysl! Je to prostě nemoc jako každá i jina a ano - i jako rakovina, protože ten kdo se léta "dobrovolně" ubíjí stresem např. v práci si o to taky hloupě říká??? Je zbabělý, že se nedokáže vzdát současného životního standardu a radši si huntuje srdce, nervy, játra ...?

      Vymazat
    3. Srovnávat rakovinu a anorexii? To snad ne. To říkej přede všema lidma, kteří s rakovinou bojují, přijdou o vlasy, zvrací, ztratí imunitu, hubnou (aha, v tom je ta podobnost s anorexií, :( ) a čekají na každý výsledek cétéčka. Je rozdíl i v anorexii a jiných psychických poruchách, protože v případech, kdy si je člověk vědom toho, že je nemocný, chce se léčit, ale v mnoha případech u anorexie se dotyčná léčit nechce. A to je dle mého názoru tato slečna. Chodí na jiné blogy a komentuje jídlo. Věřím tomu, že by si ráda dala, ale ona NECHCE. Vyjadřuji se pouze k ní, protože je tu několik blogů, kdy to děvčata dokázaly, protože CHTĚLY. Všechny fotky, které tu prezentuje mají oslavovat její kostlivé tělo. Ona se na nich sama sobě líbí. Tenhle blog sleduji. Nejdřív mi bylo slečny líto, ale postupem času si říkám, že skončí tak, jak skončí - nepřežije. Ani jí nevěřím, že přibrala, protože jinak by nám tu dala fotky, abychom jí mohli pochválit za pokrok. A já si např. v práci huntuju svoje zdraví,to abych uživila svoji rodinu. Jinak se zkus slečny zeptat, kdo ji živí, kdo za ní platí zdravotní pojištění, protože školu má přerušenou a do práce nechodí. Nesrovnávej rakovinu a nemoc této slečny, to je nesrovnatelné. A jinak, podívej se na její pokroky. V září by měla podle jejich slov nastupovat do školy. Vážně tady někdo věří, že to zvládne? Já ne. A to je JEJÍ ROZHONUTÍ. Je nemocná, tak by se měla léčit. Toť vše. Vím, že je v dnešní době jednoduché do anorexie spadnout, ale musím bojovat, léčit se. Je to stejné jako u drog. To je taky "závislost", nemoc, taky bychom měli feťáky omlouvat a litovat? Já osobně nevěřím, že se z anorexie dá skutečně vyléčit, pořád číhá vzdau v hlavě, je to stejné jako u abstinentů. Stačí jeden impuls a je zpátky. Člověk musí mít velikou podporu v rodině a musí skutečně věřit, že jednoho dne ten den bude poslední. Tady slečna byla podle mě krůček od smrti, ale ani to ji nevyděsilo. Proto JÍ něvěřím, že to zvládne. Nezvládne. Píše to vše jen kvůli nám. Sama sebe nesnáší, sama sobě se nelíbí. Tak ať to přizná, my ji necháme na pokoji a ona bude umírat v přímém přenosu. Kruté ale pravdivé, bohužel. A už po několikáte se ptám, co na to rodiče?

      Vymazat
    4. Uvědomuji si, že když jsem se vyfotila tenkrát, stejně jsem se viděla tlustá (na těch fotkách). Teď už tu vychrtlost vidím. Jenže si teď připadám zase tlustá. V sobě nepátrám, je to asi moc složité. Já prostě nevím, kde je chyba, co se stalo, proč to tak je, proč zrovna já.... Moc otázek a žádné odpovědi a v podstatě ani návod na to, jak k těm odpovědím dojít.
      A na CO konkrétně by měli rodiče něco říkat? Plácám se v anorexii už asi 6 let a všechno prožívají se mnou. Oni vědí, ze začátku to ještě nevěděli, ale teď už vědí, že je to psychická nemoc, nemoc, jako každá jiná. Nechci anorexii srovnávat s rakovinou. A myslím si, že anorexie (ta "pravá", ne ta, když si holka řekně "Budu anorektička, protože je to in.") není o volbě jednotlivce, já k ní přišla jak hluchý k houslím. Vůbec jsem před 6 lety nevěděla, že nějaká anorexie existuje! Nevybrala jsem si ji. To okolnosti a já nevím co ještě mě k ní dohnaly. Začala jsem hubnout, kontrolovat sebe a své jídlo a pohyb a dopadlo to takhle. Do školy nastoupím. Ano, teď momentálně se sama sobě nelíbím, nebo lépe řečeno hnusím. Stejně jako jsem se sama sobě nelíbila před 17 kily. A ano, nevím, jak se naučit mít sama sebe ráda. Nevím. Poraďte mi. Já to vážně nevím. Ale strašně bych si přála být bez starostí, bez zhnusení při každém pohledu do zrcadla. Jenže je to jen přání a rady typu "Říkej si "Jsem krásná!"" jsou k ničemu.

      Vymazat
  20. jak odpovídáš na to, že se nechceš teď fotit protože se sama sově nelíbíš....tak je trochu šílený to že při 25kg ses fotila celkem aktivně...takže ses sobě fakt líbila??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adriana Skotová13. srpna 2013 v 2:28

      Šílenství je forma duševní poruchy, v tomto případě anorexie. Nechápu co na tom pořád nechápete. Zkoušel se už někdo víc než povrchně zamyslet nad tím co anorexie doopravdy znamená?

      Vymazat
    2. Adriano, zkousel. Vetsina holek tady ji ma/mela taky...

      Vymazat
    3. Tehdy jsem se sama sobě nelíbila, to ani náhodou! Připadala jsem si tlustá. A proto jsem se fotila. Doufala jsem, že když nevidím vychrtlost, o které všichni okolo mě mluví, při pohledu do zrcadla nebo při přímém pohledu na své tělo, že to třeba uvidím při pohledu na fotku. Je to jedna z metod terapií.

      Vymazat
  21. Keď sa tak pozerám ešte raz na tú posteľoklietku, prečo si bola v klietke?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam bývá člověk první den po příjmu, je to pokoj s dvěma postelemi, jedna postel je v kleci, dále je tam kamera, na které tě 24 hodin v kuse pozorují sestry a pak je tam záchod vyrobený z kýblu a plastové židle.

      Vymazat
  22. Ahoj Zdeňi,
    chtěla bych ti jen říci, že si cením toho, jak ke svým dcerkám přistupuješ. Neznám tě, ale z těch tvých komentářů je opravdu cítit, že se pro ně snažíš udělat první poslední.
    Co se týče tvé otázky, podle mě nemůžeš PPP úplně předejít. Já měla podle rodičů úplně pohodové dětství, byla jsem veselá a šťastná. A i mě si anorexie vyhmátla, i přesto, že jsem vždy byla štíhlá.
    Jak říkala Lsza, jediné, co ti můžu také poradit a s čím můžu s Lsza souhlasit je to, aby jsi svým dcerkám říkala, že jsou krásné slečny. A i kdyby by měli pár gramů navíc, nedělala bych z toho poplach a nikdy bych jídlo nebrala jako trest či odměnu. Podle mě to není dobré.
    Přeji tvým dcerkám hezký zbytek dne

    OdpovědětVymazat
  23. Nerozumím tomu, proč se do Lsza tak navážíš. Myslíš si, že tvůj ošklivý a tvrdý komentář jí povzbudí? Myslíš si, že ona si anorexii vybrala dobrovolně? Promiň, ale pokud jí něco závidíš, nebo máš na někoho nebo něco vztek, prosím, neřeš s to přes jiné lidi. Takhle jednají nevyrovnaní lidé.
    A navíc Lsza se snaží, copak nevidíš její pokroky? Vím, asi to možná na tebe tak nepůsobí, ale troufám si říci, že kdo si neprošel PPP nemůže pochopit to, jak se ostatní cítí.
    Drž se, lsza!
    Ellen

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych ty pokroky viděla. Tys je viděla? Tys viděla její fotku, kde má víc jak 30 kg? Nebo si tak naivní a bereš vážně to, co nám tu napíše?
      Já třeba jsem naprosto vyrovnaná, mám 3 děti v letech tady slečny,mám super tvrdě vysportovanou postavu,jsem v pohodě, protože chci, mám jiné životní starosti a radosti, než sledovat vyzáblé modelky a srovnávat se s nimi. Můj koníček je rodina a sport. Jaký koníček má anorektička. Ten sport, který jí zabere 23 hodin denně? Věřte mi, milé anorektičky, že poslouchat pořád dokola, že vše začalo tím, že vám někdo řekl, že máte velký zadek a tím se vše odstartovalo nebo to, že vás nikdo neměl rád.... To bych pak viděla na to, že nevyrovnaný je tu úplně někdo jiný. Pořád se tady jen podsouvá to nešťastné dětství... Přitom většina anorektiček se pořád jen sleduje a srovnává a s kdejakou modelkou, vipkou a nechává na sebe působit názory lidí, které by měly kopnout někam. A co všechno si musí nechat líbit rodiče těchto děvčat? Jo děvčata, kdybyste měly opravdové starosti, možná byste se některé k anoexii ani nedostaly. A hlavně, kdybyste ten svůj hon za krásnou postavou vzaly za jiný konec. Ale vy chcete zhubnout hned a co nejvíc. Tím to začíná, protože ta váha, když se nejí, jde tak krásně ze dne na den dolů, že?

      Vymazat
    2. Mockrát děkuji, Ellen.
      Pro anonyma - to, že sem nedám svou aktuální fotku (42 kg), neznamená, že tu váhu nemám. Nemám povinnost vkládat sem své aktuální fotky. A je to přesně jak jsi popsala, ale nechápu, co na tom vidíš tak strašného. To, co jsi popsala, je prostě anorexie - NEMOC.

      Vymazat
  24. věřím, že se brzy dostaneš na normální váhu! :) takovou minulost ti nezávidím :(

    OdpovědětVymazat
  25. Jsme rády, že to máš v hlavě srovnaný a jsi v pohodě :-) Uvědom si, že většině holek tady je -náct. To ty jsi měla v pubertě určitě jen samé rozumné myšlenky a obavy... Já jsem sice jako bývalá anorektička od rána až doteď sledovala obrázky modelek:-), ale jen tak mi bleklo hlavou, proč sem vlastně chodíš, když nás šmahem odsuzuješ? Mám sice na lsza svůj názor, ale takovýhle komentář si nezaslouží. Myslíš, že by ti pomohlo, kdybys slyšela, že nic nedokážeš a stejně nakonec umřeš??

    OdpovědětVymazat
  26. Blog Lsza sleduji už několik let a vím, jaké má pokroky, starosti atd. Neříkám, že vím vše. to nevím a nikdy ani vědět nebudu. protože jen na ní je, co o sobě napíše.
    Ano, při anorexii je člověk někdy zahleděn jen sám do sebe, uznávám. Ale člověk si to neuvědomuje. A jak vidíš, LSza ví, že anorexie se stala součástí svého života. Umět si připustit, že zrovna tento problém je součástí mého života, umět si připustit tento problém, je hlavním a zásadním krokem k léčbě.
    Nevím, asi už k tomu nebudu nic dodávat. Evidentně ti jde jen o to rýpat a shazovat lidi.
    měj se krásně

    OdpovědětVymazat
  27. Lsza, promiň, doufám, že můj komentář nevyzněl nějak špatně.

    OdpovědětVymazat
  28. Promiň, ale přijde mi trošku nefér psát takovéhle komentáře a ani se nepodepsat. ahoj

    OdpovědětVymazat
  29. Bětko, to jsi napsala moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  30. Mrazí ma z tých fotografií. Ja ti prajem aby si sa mala čo raz lepšie, a držím ti veľmi, veľmi palce. A aj budem !!! :/ :) Ty to zvládneš všetko hlavne musíš byť silná :) Ako som si všimla veľa ľudí tu ti verí a podporuje ťa a ja som jednou z nich :)

    OdpovědětVymazat
  31. Tak to jsem ráda. Pokud to není moc osobní, můžu se zeptat, proč jsi byla v té kleci, jak už se zmiňovala Kleobáthory?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem odepisovala: Tam bývá člověk první den po příjmu, je to pokoj s dvěma postelemi, jedna postel je v kleci, dále je tam kamera, na které tě 24 hodin v kuse pozorují sestry a pak je tam záchod vyrobený z kýblu a plastové židle.

      Vymazat
  32. Brrrrr, to muselo být hrozné. díky za odpověď.

    OdpovědětVymazat
  33. Adriana Skotová14. srpna 2013 v 9:35

    Pro anonymní:

    Jsi směšná, jak tu prezentuješ svou nevyrovnanost, která pramení z práce při, které si dobrovolně ničíš tělo, která tě evidentně nebaví a nejsi schopná s tou situací nic dělat a radši tu skrýváš svou závist nad tím, že se o nemocnou (dospělou) lsza stará její rodina jak emocionálně tak finančně. Nejsi schopná se empaticky vžít do člověka, který trpí touto nemocí - jenom tím ukazuješ na svou omezenost. Opravdu trapné ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Závidím ti, pokud nemusíš pracovat - já totiž jo:-)

      Vymazat
    2. Adriana Skotová14. srpna 2013 v 12:11

      Měla bys mi spíš závidět to, že svou práci miluji! Na to, abych našla to co mě naplňuje a zároveň to zařídila tak, abych se tím mohla živit, jsem měla 24 let - neříkám, že všichni, ale většina lidí má stejnou možnost. Jen ji nevyužijí, nad tím co je skutečně uspokojuje začnou přemýšlet až už je pozdě a tak kafrají a nadávají z nespokojených zaměstnaneckých pozic, závidějí ... škoda těchto ztracených duší, ale politování si nezaslouží - to jsou opravdu ti, kteří si za to mohou sami!

      Vymazat
    3. Tak to máš opravdu štěstí. K těm, kdo ho nemají, bych nebyla až tak příkrá. Kdyby každý dělal, co by si nejvíc přál, kdo by uklízel, prodával v supermarketu a jánevímještěco? A přitom i ty nepopulární povolání jsou potřeba a pracovat se musí. Já jsem si vysněnou školu doslova vyvzdorovala, mám skvělou práci, a přesto mě v ní občas něco štve nebo nebaví a každý večer chodím domů totálně unavená - takže i já si huntuju svoje tělo v zaměstnání, které mě baví. V naší rodině byli jednu dobu oba rodiče dlouhodobě nezaměstnaní a to bych ti přála vidět ten mazec. Bratr kvůli tomu nedodělal školu...To mě naučilo si vážit jakékoli práce a pravidelné výplaty na účtu.

      Vymazat
    4. Výborný psychologický profil :( Já tuto slečnu sleduji dlouho, jak jsem psala, a taky jsem jí fandila. Jen pro tvou informaci, mám vysokou školu, svou práci dělám 15 let a mám ji velice ráda (jen nároky nadřízených se velmi, velmi stupňují), jsem empatická, neboť to vyplývá již ze zaměstnání, které vykonávám - pracuji velkou měrou s problémovými lidmi (klienty), mám manažerskou pozici. A jak jsem psala, mám spokojený rodinný život a jsem vyrovnaná osoba. A pracuji, abych odváděla daně, které v rámci přerozdělování (tzv. solidarity) putují za lidmi, kteří nepracují a myslím tím lidi, kteří svým zaviněním nepracují. NIKDY mě rodiče neživili, nedovedu si to ani představit. A jak píše Bětka, lidid, kteří přiši o práci, ví, co to pro rodinu znamená. Takže časem jsem slečně přestala psát povzbuzující komentáře, protože bylo zřejmé, že díky tomu, že má podporu, ji nic nežene k tomu, aby na sobě OPRAVDU pracovala. Jedno mají všechny anorektičky společné - lžou, jako když tiskne. Všem držím palce, aby se vyléčily, aby dokázaly zvládnout stresové situace jako vítězky, ale samo to nepřijde. Jinak moje útoky, které tady jsou považovány za nevyrovnanost, jsou dány tím, že se právě těch 15 let nezamětnanostízabývám a bohužel i se všemi negativními jevy, které s ní souvisí :(

      Vymazat
  34. Lsza, neukázala bys někdy zase nějaký tvůj jídelníček? zajímalo by mě, jak se ti daří. Ale pokud nechceš, samozřejmě to budu respektovat....:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky by se mi to líbilo:))) samozřejmně , jak chceš!

      Vymazat
  35. Při pohledu na fotky, mě opravdu mrazilo..

    Nela z Beauty Charm

    OdpovědětVymazat

Archiv článků