08 června 2013

Problémy

Má aktuální váha je
38,6 kg a jde pořád nahoru, aniž bych se nějak zvlášť snažila (ano, jsem pyšná na to, že si k večeři dokážu přidat kus sušeného rajčete a 1 sterilovanou okurku navíc, taky na to, že proteinovou pěnu už dělám z více ovoce a mléka, ale řekněme si na rovinu, to jsou tak malé věci, že normální člověk by z takového "navýšení" určitě nepřibíral).... To ale není to nejhorší. Nejhorší je, že už vidím všechny ty moje vady. Udělal se mi špek vzadu nad zadkem, přetíká to z kalhot a spodního prádla. Břicho mám věčně jako balon, hlava strašlivě kulatá a když zmáčknu bradu ke krku, nemám tam prázdno, ale už se rýsuje druhá brada. A to mám teprve 38 kilo! A slíbila jsem přibrat alespoň na 45.... haha. To asi neklapne. Jenže... co když si budu připadat jako příšera (což už si připadám teď) třeba ve 43 kilech a budu chtít přestat s přibíráním, ale ono to nepůjde.... Tak mi řekněte, stručně a jednoduše, co mám udělat? TEĎ.


44 komentářů:

  1. Psychologa a silnou vůli... a začít se vidět normálně a přemýšlet...

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli chceš objektivní hodnocení, hoď sem fotku ;) Sama se vidíš určitě příliš sebekriticky, při 38kg není možné mít špek. Proboha...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. souhlasím :) už když si prostě sama sobě řekneš ten fakt v souvislý větě: "Jsem dospělá žena a vážím 38kg" -- zní to jako že bys vůbec mohla mít reálně něco jako špek?:D :) ne, protože to ani nezní "normálně", ač tohle slovo nemám ráda..fotku bys mohla dát no :) i když ti můžu říct i bez ní, že tam ten špek vidí jen Ana, skrz tvoje oči

      Vymazat
    2. Také si myslím, že by to byl dobrý nápad...praktikuje to tak více blogerek, když na ně přijdou podobné "tlusté" pocity...když jim ostatní ta tvrzení o tloušťce na základě fotky vyvrátí, uklidní je to
      :)

      Vymazat
  3. já přibrala ze 40 na 43 kvůli přítelovi, ale teď bych nejradši zpátky těch 40 a nedaří se (hlavně kvuli zkouškovému no, pořád jsem až moc zodpovědná abych kvuli postavě riskovala vyhazov z práv..a když nejím tak většinou potřebuju být mimo dům, abych se nějak zabavila, byla prostě daleko od ledničky, a to ted nejde..) ale já mám teda 162cm, možná i jen 161 :D ty máš 163, že?:) nevím, pod 40 bych už asi fakt nechtěla, zvlášt když jsem viděla ty tvé fotky....

    OdpovědětVymazat
  4. Porovnej se s někým. Stoupni si vedle někoho, nech se s ním třeba vyfotit a podívej se. Nemůžeš se porovnávat sama se sebou a se svojí mrtvolnou minulostí!
    Pro tebe musí být prioritou jíst a žít. Když budeš mít 43 kilo, řekneš si, že už nechceš přibírat - a přestaneš zase jíst? Vrátíš se zase na začátek? To je hloupost, to nemůžeš, musíš prostě jíst a neřešit to, jak vypadáš. Pokud budeš jíst normálně, tvoje tělo si upraví váhu podle svojí přirozenosti. Až bude zdravé a na normální váze tak se to přibírání zastaví. A přirozenost je ze všeho nejlepší, nejenom že nejlíp vypadá, ale taky se v ní nejlíp cítíš.
    U tebe už nejde o krásu, jde o otázku života a smrti, prosímtě bojuj a vykašli se na to, jak vypadáš :((

    OdpovědětVymazat
  5. K tomu mě napadá otázka: Co ti vyhublost přinesla dobrého, že se tak strašně bojíš vzdát se jí?
    V čem bude tvůj život horší, když budeš mít normální váhu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrá otázka. Ať se zakladatelka zamyslí..

      Vymazat
    2. to neni žádná nová otázka, to je jedna z prvních věcí na který se mě ptají vždycky v každý poradně, psychiatři, terapeuti, všichni...Co přinesla dobrého? Samu sebe...V čem bude horčí když budu mít normální váhu? Právě v tom, že budu mít normální váhu...to je něco, co se zdravým těžko chápe...nechápou to zjevně ani ti odborníci...Vlastně to asi nechápou ani sami "postižení" :D je těžký to vysvětlit

      Vymazat
    3. Co může být horšího na normální váze, když s ní zároveń člověk může chodit do školy, najít si brigádu, jít na horách na výlet na túru? O co je lepší být kost a kůže a sedět doma, protože normální život je nad moje síly?:-(((

      Vymazat
    4. to, že si nic z toho co jsi jmenovala nedokážeš stejně užít, protože myslíš jen na to jak si připadáš obrovská..

      Vymazat
    5. Tak na tohle už fakt žádný argument nemám. Snad tu absurditu holky pochopíte, než bude pozdě...

      Vymazat
    6. malino tohle sem si rikala taky ale kdyz clovek pribere na normalni vahu a je v psychologicke peci tak musim rict ze si vse mnohem vic uzijes a nesvazuji te tak myslenky na jidlo

      Vymazat
    7. Souhlas a Anonymní. Když vyléčíš tělo a duše zůstane v anorexii, nic si neužiješ a je to utrpení. Ale když klapne obojí, dokážeš obrátit ten pohled (je to možný z vteřiny na vteřinu) tak je to pak na pohodu. Jako když vyskočíš ze začarovanýho kruhu, najednou se ti jakoby rozsvítí, ale musíš se pro to světlo prostě pevně rozhodnout.

      Vymazat
  6. Teď je přesně ten moment, kdy musíš jídlo řádně navýšit a jaksi se ''rozežrat'' a rozjet si metabolismus než bude pozdě...stejně přibíráš, tak aspoň ať z něčeho (pro lepší pocit)...jestli povolíš teď, je to všechno v háji....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Stejně musíš přidat, přidej hned, váha ti sice skočí a pak se ti ale ustálí.. Jakobychom ti to všechny neříkaly, že přibíráš ze vzduchu a pak budeš v háji:)

      Vymazat
  7. Víš, podle mě je největší problém v tom, že ty sis tuhle nemoc ještě nedokázala přiznat. Jasně, máš ji diagnostikovanou a jakoby víš tedy, že ji máš, ale vnitřně to pořád nepřijímáš.
    Uvědomuješ si, co děláš svým rodičům? Myslíš na to vůbec..nebo jsou ti dražší tvé viditelné kosti než jejich štěstí? asi ano...
    Jako první krok bych ti asi vypla připojení k internetu, protože jediné, co pořád děláš, je to, že chodíš po webech s jídlem, píšeš, co by sis dala a co ne.
    Uvědomuješ si, že tu byla Ruby /a jí/ až po tobě? A kde je teď...je skoro vyléčená, šťastná.
    Myslela jsem, že bys chtěla studovat od příštího roku, že jsi přestala jen dočasně. Ale ne, to je blbost, ty už na to totiž nikdy sílu mít nebudeš, protože se nesnažíš. Ať se tu do mě kdokoliv pustí, že jsi chudák a já nevím, co to je, mít tuhle nemoc. Jenže já to vím moc dobře. Ale já jsem bojovat začala, ty ještě ne. Plácáš se v tom neskutečně dlouho a sušené rajče navíc prostě pokrok není...Tímhle stylem se nikdy nevyléčíš, psychicky ani tělěsně. Protože i když přibíráš, tak stejně psychicky jsi z toho v prdeli ještě víc a za chvilku si zase to sušený rajče odebereš. Anorektičky bývají cílevědomé, tak to taky zkus. Dej si za cíl vyléčit se a dosáhni ho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonym: Holka, svým způsobem máš pravdu, ale takhle jí asi nepovzbudíš... :/ Ruby je na tom lépe - každý se umí holt s některými věcmi prát jinak. Někdo je snáší líp někdo hůř a tak..

      Lsza: Ale pořád musím přiznat, že je většina z toho pravda... Je to smutné. Musíš se zakousnout a nekoukat na "dvě brady". ani nevíš, jak to zdravému člověku přijde nehorázně absurdní.... "Dvě brady"? to všechno znamená, že začínáš naopak vypadat lépe. Pokud máš pocit, že ti někde něco "přetéká", což si nedovedu představit, tak je to může být důkaz toho, že už brzy nebudeš muset nakupovat v dětském, ale dámském oblečení... Ještě musím souhlasit s jedním výše uvedeným komentářem - srovnej svoji fotografii s fotografií jiné "normální" dívky. Nesrovnávej se sebou v minulosti. Držím palce abys mohla co nejdříve fungovat a radovat se ze života jako ostatní...

      Vymazat
  8. Souhlasím naprosto i s tím metabolismem, přesně jak jsme to psali, váha jde nahoru z ničeho a jak to zastavis až budeš skutečně mít tu svoji váhu. A jinak souhlasím i s komentářem přede mnou, pro uzdravení nedelas nic, jen si děláš chutě na jiných blozich, peces rodině atd

    OdpovědětVymazat
  9. Ty to máš v hlavě a tam byti mohl pomoci jedině doktor. Ty sama si nepomůžeš, protože nechceš. Chceš být na kost vyhublá, takže rad tu máš mraky, ale tvoje hlava je nebere.Jinak si myslím, že si v tom libuješ. Nevím, kdo tě živí, ale věčně to nepůjde. Co budeš dělat v budoucnu? Dle mě na školu s tímhle myšlením nemáš. A práce? Ani tu nezvládneš.Ty by ses opravdu měla začít léčit s hlavou, ale nejsem si jistá, že ti jde pomoct, protože si byla tak blízko smrti a ani to tě nepoučilo. Jsi a budeš anorektička, dokud nezemřeš. Omlouvám se za ta tvrdá slova, ale nedokážu si představit, co by se muselo stát, aby se tvé myšlení změnilo. A ptala jsem se tě už minule: CO NA TO TVÍ RODIČE? Chodíš k nějakému lékaři?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodím k psychiatrovi, psychologovi a k nutriční. Rodiče všechno vědí, pomáhají mi a vyhrožují, že už to nikdy nenechají zajít tak daleko (25 kg).

      Vymazat
    2. Ale počkej, hlavně TY musíš chtít aby to nezašlo znovu tak daleko. To TY jsi strůjcem všeho. Ostatní ti jsou podporou, pomáhají ti, ale to ty musíš jíst a hlavně si stoprocentně uvědomit na čem jsi! Že nějaká "kulatá hlava" je vlastně naprosto normální (nebo možná spíš ještě hubenější, než by měla být) a pokřiveně jí vídíš zase jen ty...

      Vymazat
  10. Pokud chodíš k psychiatrovi, dal ti nějaký pořádny antidepresiva? Ty mi naprosto neskutečně pomohly, taky jsem pořád řešila váhu, jak vypadám etc. a po nich jsem se zklidnila a je mi to šumák :)
    Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Beru antipsychotika, antidepresiva jsem brala v minulosti (před lety) a už je nechci, jak jsi napsala (i když tobě to připadá jako jejich plus), jsou to oblbováky. Já prostě nechci, aby mi bylo jedno, že vypadám jak špekáček (neříkám, že tak teď vypadám, ale kdybych třeba moc přibrala...)

      Vymazat
  11. Podle mého je v podstatě jedno, co Ti říká psycholog, psychiatr, rodiče, přátelé, lidi v diskuzi nebo neznámí lidé na ulici.

    To, s kým jsi a za koho jsi zodpovědná jsi Ty. Nejde o to, abys neubližovala jiným, ale sobě. Co z toho, že se o Tebe rodiče bojí? Oni ti nepovedou "mysl a tělo", to jsi nucena děla Ty. Nikdo jiný, než Ty sama nežiješ v sobě... Co z toho, že Ti třeba psycholog řekne svůj názor, když ON není Tebou...

    Druzí lidé Tě mohou jen usměrňovat, ovlivňovat... Ty máš taky vliv - např. na rodiče, že mají strach... a Tebe to třeba mrzí, ale na druhou stranu máš Ty své obavy z přibírání a dalších věcí...

    Což ovšem neznamená, že to, co děláš, je v pořádku. Tím "vším" chci říct, že jediný, kdo Tě může vyléčit jsi Ty... I když třeba skrze někoho. Respektive, pokud Ti pomáhá nutriční, tak jsi to stejně Ty, kdo poslechne její rady...

    Řešení nalezneš v sobě, pořád máš možnost volby. Jsi svéprávná, máš (i když omezenou) možnost se sama rozhodovat. Nehodlám Ti "vyhrožovat", že může být hůře, kdybys zase padala do hlubin anorexie... Je to na Tobě, co si zvolíš...

    Jsou tu různé cesty. Zodpověz si:
    A) Co se stane, když dosáhnu váhy např. 45 kg?
    B) Co bude, když se přestanu snažit přibírat a zase spadnu do mentální anorexie?
    C) Třeba bych mohla udržovat svou současnou váhu...

    Atd... A tyhle možnosti mají odbočky... Jistě, pomyslné scénáře jsou takové "nevědoucí"... ale vedou k zamyšlení.

    Zkusím to trochu zodpovědět... Co zahrnuje odpověď B) víš, protože "Už jsi tam byla". Na A) odpověď nemáš, nevíš... jak to bude, co budeš cítit... Máš jen představu... C) je diskutabilní samo o sobě.

    Prvotně bych se zaměřila na myšlení a cítění... Asi v sobě máš víc "hlasů", jeden chce uzdravení, druhý vychrtlost, třetí se bojí všeho, čtvrtý nemá zdání co chce apod.

    A to cítění Ti stejně nikdo nezmění, jen Ty (i skrze někoho, viz výše).

    Jestli chceš zase 25 kg, tak prosím, ale dopady to bude mít na Tebe, potažmo na blízké... Ohledy brát můžeš, ale já stejně tvrdím, že "Oni nejsou Ty".

    Je to Tvůj život... ono do jisté míry, samozřejmě - jelikož svými skutky prostě ovlivníš Ty druhé.
    A i oni "mohou zasahovat" do Tvého života. Třeba nedobrovolnou hospitalizací, zbavením svéprávnosti, nadávkami atd.

    Ano, máš rodiče, střechu nad hlavou atd. - kdybys byla sama, možná bys to celé brala jinak... jako, že je to stejně všem jedno.
    Ale není... JIM. Co Tobě? Nejsi si asi zcela lhostejná... Bojuješ s MA, se sebou, ale zároveň s tím, co "říká anorexie" - a jen Ty jsi můžeš přebít (chceš-li...přebít něco v sobě, jestliže se s "Anou" ztotožňuješ).

    Co Ti dá vyhublost? Pořád jsi vychrtlá, ale nejdůležitější je Tvůj pohled - když to Ty nevidíš, tak kdo by měl? Co Ti dá pár kilo "navíc" - což u Tebe znamená, že nebudeš vypadat jako z koncentráku?

    Máš hodně velkou vůli. Jak ji nasměruješ je hlavně na Tobě. Zároveň máš velký strach. Co zvítězí...? Co říkáš "srdce" a rozum?

    derewi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo.. něco takovýho jsem teď taky napsala...

      Vymazat
  12. Já bych ti hlavně vzala váhu a asi i zrcadlo... Víš co, zustan si s ANOU když se ji tak nemuzes vzdat, zustan slabá s nenormálním váhou, delej si co chceš, pocitej kazdé deko když te to baví, mej nenormální zivot, neraduj se a res si takove pro nas nromalni blbosti. Asi tak budes nejspokojenejsi.
    A zmen psychiatra/psychologa, treba ti nekdo pomuze lip. Ale bacha at to ostatni nevzdaji driv nez ty a pak na to zustanes uplne sama..

    OdpovědětVymazat
  13. Jen na okraj... Nějak nesedí čas odeslání u komentářů. Ve 4:25 jsem svůj předešlý příspěvek nepsala. derewi

    OdpovědětVymazat
  14. Zlato, při 38 kilech mít špek nad zadkem nemůžeš. Ledaže bys měřila nanejvýš 150 cm. Ale to nemáš. Z vlastní zkušenosti vím, že je to v hlavě. Taky si pořád příjdu jako tusté hnusné prase, ale s mojí váhou taková být nemůžu. Jak se zbavit bloku Ti neporadím, protože to sama nevím. Na chvilku mi ale pomáhá sklenička bílého :-)

    OdpovědětVymazat
  15. To jsou jenom tvé pocity, opravdu nejde mít při 38 kilech špek nad zadkem. Sama jsi psala že ti pomáhá se vyfotit a podívat se na svoji fotku než do zrcadla, tak to zkus znovu. Rozhodně nemá cenu do toho padat znovu. Při 45 kilech budeš krásná zdravá slečna, ale takhle v anorexii budeš troska =( vzpomeň si na všechny ty negace co anorexie přináší. Třeba to jak tvoji rodiče, brácha nad tebou plakali když jsi málem umřela. Nebo to že na jídlo furt myslíš. Chceš furt myslet jenom na jídlo? když přestaneš řešit každičké soustečko a začneš chodit víc mezi lidi, splní se ti i to tvoje velké přání najít lásku. A co je lepší. Láska nebo myšlenky jenom na jídlo? Taky ty zdravotní potíže co máš. Špatný tlak, únava, nafouklé břicho(to je z nadýmání), špatné ledviny... To chceš být celý život nemocná?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Jen tak mimochodem, při 45 kilech budu mít BMI 16,73, což je i pod hranicí pro anorexii, ne tak pro podváhu...

      Vymazat
    2. :-D....a zase bys chtěla abychom tě ujišťovali, že 45kg je pro tebe stejně strašně málo...že bys měla přibrat min. na 50 a více.....holkááááá.....tak nokopej tý svý palici a uvědom si že to je tvůj život...a sakra rozhodni se jestli ho chceš prožít aspoň trochu plnohodnotně, nebo se chceš dál nimrat v bolístkaření a příštích pár let, která ti při tomhle stylu žití ještě zbývají jen tak protrpět, naříkat a nebýt nikdy spokojená.....

      Vymazat
    3. Nehci, aby jste mě ujišťovali, jen mě zarazilo, jak mi tady všichni říkají, jak strašně vypadám a pak někdo napíše, že při 45 kilech (BMI 16,73) budu krásná zdravá slečna...

      Vymazat
    4. takže i tobě dochází, že při 45kg nebudeš v pořádku???....tudíš je jasný, že pokud se OPRAVDU chceš uzdravit, tak budeš muset přestat přemýšlet co se stane strašnýho až budeš mít 43kg, ale naopak se tím nezatěžovat, protože tvoje cíle by pro uzdravení měly být ještě daleko výš!!!!....

      jo a taky nezapomínej že ti to napsala holčina která sama má pravděpodobně trochu problémy se svou představou zdravého a krásného těla a BMI pod hranicí normálu.....

      Vymazat
  16. Jinak ptala ses mě kolik měřím, měřím 171cm a vážím 51-52kg

    OdpovědětVymazat
  17. byla jsem na tom stejně, říkala jsem si, že víc jak 43 kg nikdy nebudu mít, ale pak jsem začala posilovat a posunula si laťku na 47 kg, a teď nakonec vážím 53 kg a vypadám pořád stejně, jelikož jsou to svaly, vážně nekoukej na váhu, teď si hezky přiber co nejvíc, užívej si jídla a pak si trochu postavu vytvaruj cvičením a budeš dokonalá :)

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj. Chtěla bych ti jen říct, že jsi v tom boji sama a je to jen tvůj život. V podstatě kromě tvý rodiny, je každýmu jedno co tebou bude. Možná ti tenhle blog přináší jakýsi pocit souznění, který ti někde jinde chybí, ale věř mi, že taková malina, která se ti tu snaží pomoc, tak ta by ti klidně napsala, že jsi pro ní absolutní nic. Lidi si tu podle mě žehlí jakési svoje hadry na kostlivci, kterého mají ve skříni. Tak se vzpamatuj. Představ jsi, že zůstaneš tam kde jsi a dostaneš třeba infarkt. Zhorší se tvůj stav nevratně - jen myšlenka na to, že se nemůžeš vlastní vůlí vrátit do zdravého života by s tebou měla hnout ... Přeju hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zas mluv za sebe..!! Proč mluvíš za Malinu nebo ostatní? Mě to třeba jedno není.. Samozřejmě mi to nikdo nemusí věřit, ale ono někdy stačí, že takhle člověk chodí k někomu na blog. Tak už si k němu udělá určitej vztah. Samozřejmě ne jako k nějaké nejlepší kamarádce, ale rozhodně bych úplně chladná nezůstala, když bych se dozvěděla, že se "lszan" něco stalo...

      Vymazat
    2. Proč mluvím za Malinu? Protože je to drsňačka a před několika měsíci zrušila blog na který jí chodili lidi utěšovat a ona jim s klidem na svém jiném blogu vzkázala, že je má u pr---e. To mi pomohlo si ujasnit pár důležitých věcí. Že člověk v anorexii baží po souznění, pochopení, soucitu a vyjímečnosti. Tohle ti na netu, ale nikdo doopravdy neposkytne. Člověk musí sám sebe přimout takového jaký v té dané situaci opravdu je a od toho se odvíjí pár dalších věcí, který ale momentálně nemám čas popisovat.

      Vymazat
    3. Jo a ještě bych dodala, že to možná znělo jako výčitka, ale je to úplně obráceně. Je dobré si uvědomit, že vazby na internetu jsou slabé, nejsou reálné, ale jen virtuální a není dobré na ně spoléhat. V jediném smyslu, kterým by jí mohl blog pomoci je, že si sama utřídí myšlenky. Dobré je anorexii vyléčit na základě reálného pocitu, životní touhy, opravdové probuzení vášně k životu ...

      Vymazat
  19. Gratuluji k pokroku a držím palce. Určitě žádné špeky nemáš. Myslím na Tebe

    OdpovědětVymazat
  20. Teď? Já se prostě snažila dál, i když jsem začala mít ty nepříjemné pocity a viděla se hrozně tlustá a tak... S tím se zkrátka nedá nic dělat, jen si pořád dokola opakovat, že tlustá nejsi, že jdeš na to dobře a že to děláš pro zdraví těla i duše. Časem se to srovná, ale teď jsi prostě ve fázi, kdy se musíš stále krůček po krůčku postupovat a nepolevit... Držím ti palce!

    OdpovědětVymazat
  21. Špek je život, kost je smrt.

    OdpovědětVymazat
  22. Vytrvej a nevzdávej se... Vím, že to nemůžu chápat a nemůžu ani radit, ale chci Tě alespoň ujistit, že ve 38 kg - ani ve 45 kg špekatá být rozhodně nemůžeš. A nemůžeš mít špek nad zadkem, protože v tak málo kilogramech nemáš ani zadek, natož špek nad ním. ;)
    P.S: Hodně síly!

    OdpovědětVymazat

Archiv článků